Pověst: Kostel svatého Bartoloměje (Vimperk II)

Podle místní pověsty se když přicházíš do Vimperku a zahlédneš štíhlou, černobílou gotickou věž kostela svatého Bartoloměje vyčnívající nad stromy Šumavy, zastavíš se a podíváš se na ni s údivem. Staří obyvatelé vypráví o mnoha různých legendách spojených s touto památkou, ale nejlepší z nich je ta, která popisuje duchovní silu a moc kostela.

Podle pověsti se kdysi v průběhu středověku, když byl Vimperk jen malým městečkem na obchodních stezkách vedoucích do Bavorska, rozhodli místní řemeslníci vybudovat kostel svatého Bartoloměje. Mnozí z nich byli koželuži a sedláři, kteří se obraceli na svého patrona, aby je ochránil před nebezpečím a pomohl jim v práci s kůžemi a polovinou.

Pověst vypráví o tom, že jednoho dne se řemeslníci shromáždili na vrcholu města podél pramenitého potoka, který tekne pod kostelem. Vzduchem z něj vznikající tím plynulé vůni lesa a čerstvé vody se stali očarovaní a rozhodli se postavit kostel právě na tomto místě, kde cítí svatý Bartoloměj nejvíce. Když začali s stavbou, hradili si jedni druhé vodu z potoka do dlaní a pili ji jako příslib života pro budování kostela.

Při stavbě se řemeslníci setkávali s nečekanými obtížemi, jako byli těžké kamenné bloky a nesnáz v dopravě materiálů z daleka. Ale podle pověsti jim svatý Bartoloměj pomohl: ve snu se mu objevil a ukázal, kde na místních loukách najdou vhodné kamenné bloky a jak je efektivně přepravit do Vimperku. A tak řemeslníci společně postavili kostel svatého Bartoloměje, který se stal symbolem jejich duchovní síly a úsilí.

Když kostel byl dokončen, zůstal jako významná součást řemeslnické komunity Vimperku. Patroňem města se stalo svatý Bartoloměj, patron koželužů a sedlářů, což naznačuje jeho duchovní význam pro obyvatele města. Podle pověsti kostel je více než jen kamenná stavba; je to živoucí součást duchovního života Vimperku, která dodnes přitahuje návštěvníky svým klidem a historickou hodnotou.