Dva osudy v arboretu

Do zahrad na zámku Žampach přicházela už jako malá holčička se svou matkou, která byla kastelánkou. V dětství ji zajímaly především stromy, které v parku rostly a které jí matka popisovala. Zvlášť ráda měla borovici, jejíž větve sahaly až do korun okolních stromů, a magnolii se svými velkými květy. Veřejnost se však do zahrad mohla dostat jen výjimečně při různých slavnostech pořádaných zámkem. Ve svých dvaceti letech zde potkala svou lásku – mladého zahradníka Tomáše. Zamilovala se na první pohled, když ji doprovázel během procházky po parku. Po několik následujících let trávili spolu spoustu času, a to nejen v zahradách. Tomáš jí prozradil mnoho zajímavostí o stromech a dalších rostlinách a ona mu zase vyprávěla o svých snech a přáních. S Tomášem si přála mít děti, ale osud tomu nepřál – po několika letech vztahu ji opustil kvůli jiné ženě. V té době se dozvěděla od své matky, že se na zámku bude konat velkolepá svatba, a protože byla s matkou dobrými přítelkyněmi s hraběnkou, která zde bydlela, dostala pozvání. Během večera potkala jednoho ze svatebčanů, který byl také zahradníkem a velmi jí imponoval. Zjistila, že se jmenuje Martin, je o pár let starší než ona a má tři děti z předchozího manželství. Po několika společných rozhovorech si uvědomila, že by mu mohla nabídnout svou lásku a péči, kterou už nedokázala dát Tomášovi. Martinovi se její návrh líbil a po svatbě se přestěhovali do domu v nedaleké vesnici. V následujících letech měli spolu další dvě děti a žili šťastně až do smrti.