Zámek Bučovice je renesanční stavba postavená v letech 1575 až 1585 na zakázku Jana Šembery z Boskovic, jednoho z nejbohatších moravských šlechticů své doby. Stavitelem zámku byl severoitalský mistr Pietro Gabri, který realizoval dílo s využitím plánů Jacopa Strady. Stavba vyrůstala jako zámek typu palazzo in fortezza, tedy opevněné paláce, což bylo v tehdejší střední Evropě výsadou nejvýznamnějších šlechty. Dnes je zámek veřejnosti přístupný a patří k národním kulturním památkám.

Nejviditelnější prvkem renesančního jádra zámku je jeho prostorný dvůr vroubený ze tří stran arkádami s četnými sloupy. Celkem v něm čítáme 96 štíhlých sloupů a arkád s hlavicemi ionského, římského i korintského řádu. Sokly těchto sloupů jsou ozdobeny emblémy, kamenné veřeje dveří pak nesou znaky zakladatele zámku a jeho manželek. Sám zámek vůči městu představuje vzhled až střídmý, jeho fasáda nepatří k bohatě dekorovaným.

Od roku 1633 zámek prošel barokovými úpravami vedením Giovannho Giacoma Tencally, který pracoval pro Maxmiliána z Lichtenštejna – tento šlechtic získal zámek i panství vdáním si dcery Jana Šembery Kateřiny. Tencalla vytvořil uprostřed dvora manýristickou kašnu v letech 1635 až 1637. Vodotrysk dosahuje výšky 8,5 metru a představuje kalichovitou vázu s lupenkovitě zprohýbanou hlavicí, jež přechází do čtyř vyhloubených dračích hlav opírajících se o bedra dřepících mořských panen. Horní část korunuje socha Dionýza. V téže barokní etapě přibyly čtyři rohové věže s kovovými lucernami, ty se však pro svou váhu postupně musely sejímout.

Na rozdíl od vnější střídmosti zámek ukrývá v západním křídle několik bohatě zdobených reprezentačních sálů. Sál pěti smyslů má na klenbě mapy alegorií smyslů podle kreseb Martena de Vos a v lunetách jsou technikou chiaroscura namalovány antické výjevy. Tzv. ptačí pokoj nese na stropě malbou vyobrazenou síť s Amorem a ptáky v jejím vrcholu. Nejrozsáhlejší je Císařský pokoj, kterého výzdobu velmi pravděpodobně provedl dvorní sochař a štukatér císaře Rudolfa II. Hans Mont. Jeho práce zahrnuje vysoký štuk v čtyřech lunetách se postavami císaře Karla V., mytické Evropy, boha Marta a Venuše, v dalších lunetách pak umístil římské císaře. Zaječí pokoj je zdoben freskami s nejasitě znázorňujícími zajíce v lidských situacích, dokonce válčící s lidmi, uprostřed stropu je hostina zaječího páru. Venušin pokoj vyzdoben freskami benátské školské tradice.

K zámku přiléhá geometrická zahrada o rozsahu 17,5 hektaru obklopená zdí. Plocha byla pravoúhle rozčleněna s osy zdobené kašnami a ozdobami ze zimostrázů a habrů. V průběhu 20. století se zahrada transformovala a do své současné podoby byla rekonstruována v 60. letech 20. století podle plánů D. Menclové a B. Wágnera. Zahrada se řadí mezi významné příklady vývoje sadovnické architektury v Česku.

Od roku 1681 zámek prestižní funkcí sídla stracoval a stal se administrativním centrem panství, od roku 1722 pak sídlem centrální lichtensteinské účtárny. Od té doby nedošlo k závažnějším stavebním změnám. Zámek byl vyhlášen národní kulturní památkou v roce 2001. Dlouhá léta nefunkční kašna byla v 10. letech 21. století podrobena úplné obnově.