Betlémský kostel se nachází na úpatí kopce Špilberk v Pellicově ulici, v historickém centru Brna. Jeho stavba, provedená v historizujícím slohu s převládajícími novorenesančními prvky, trvala v letech 1894–1895 a definitivně změnila tvář české evangelické komunity v Brně.

Počátky české evangelické přítomnosti v městě sahají do roku 1782, kdy byl po vydání tolerančního patentu založen evangelický sbor augsburského vyznání – tedy luterský sbor. Tato společenství však byla v překvapivě německé majoritu, a postupně docházelo k národnostním rozepřím. V roce 1878 se česká část věřících rozhodla opustit tento sbor a založila si vlastní kazatelskou stanici reformovaného vyznání. Nejprve ji umisťovali v Nosislavi, ale postupně se zbor etabloval přímo v Brně a začal hledat stálé sídlo.

Stavba kostela byla zahájena v roce 1894 na místě zahradní restaurace zvané „Malý Prater" v tehdejské Špilberské ulici (dnes Pellicova). Projektantem a stavitelem byl uznávaný brněnský stavitel Gottlob (česky Bohuslav) Alber. Financování celého projektu zajišťovaly sbírky a dary věřících – znamená to, že kostel vzešel z vnitřní potřeby a solidarity komunity bez větší finanční podpory vrchnosti. Slavnostní otevření se konalo 23. května 1895 a sešlo se na něm přibližně pět tisíc věřících, což vypovídá o rozmachu české reformované komunity.

Na průčelí kostela je umístěn nápis „My kážeme Krista". Tento údaj je mimořádně významný z hlediska dějin české kultury: jednalo se o první český nápis, kterým kdy česká veřejná budova disponovala vůbec. V okamžiku jeho umístění tu byl tedy symbolem nejen náboženské samostatnosti, ale také národnostního sebevědomí a práva češtiny na veřejný prostor – důležité gesto v era, kdy národní identity byly ještě intenzivně konfrontovány.

Po vzniku Československé republiky v roce 1918 se český reformovaný sbor stal součástí Českobratrské církve evangelické, která se stala sjednocujícím subjektem pro české protestanské věřící. Kostel si zachoval své postavení jako klíčová instituce první brněnské české evangelické komunity a dlouhodobě jej užívá stejně jako sousední Červený kostel.

Architektura kostela představuje historický sloh své doby – novorenesanci – což vytvořilo stavbu nadčasové elegance. Lokalizace na úpatí Špilberku, tedy v bezprostřední blízkosti jedno z nejznámějších brněnských míst, činí kostel snadno dostupným i smysluplně zapojeným do městské struktury. Staví se tu nejen jako prostor pro modlitby, ale také jako kulturní a historické svědectví období, kdy se česká společnost vypracovávala z dlouhých staletí národnostní podřízenosti a získávala svůj hlas v urbánní krajině.