Dvorana Glauberových pramenů je reprezentativní lázeňský pavilon stojící v parku Františkových Lázní jihovýchodně od tamního náměstí Míru. Tato pamětní chráněná budova z roku 1930 patří ke klíčovým stavbám, které utvářely podobu lázní v průběhu dvacátého století. Již v době před první světovou válkou bylo zřejmé, že přírodní zdroje minerálních vod nestačí rostoucímu počtu návštěvníků – mezi lety 1900 a 1911 se počet hostů více než zdvojnásobil, ze 7 606 na 16 086.

Po skončení války se městská rada rozhodla hledat nové zdroje. V roce 1919 předložil tehdejší centrální inspektor léčivých pramenů dr. ing. Josef Knett z Vídně plán hlubokých vrtů, které by měly objevit nové léčivé prameny s vysokým obsahem oxidu uhličitého. Městská rada schválila návrh bez промедлení. Vrty provedla firma G. Rumpel A. G. z Teplic-Šanova, a v roce 1920 byl úspěch: objevily se tři nové prameny – Kostelní, Glauber III a Glauber IV. Zvláště pramen Glauber IV, nalezený v hloubce 92 metrů, se vyznačoval výjimečně vysokým obsahem Glauberovy soli.

Přírodě se po prvních vrtech v roce 1923 podařilo vybudovat základní zázemí – malý dřevěný pavilon ve švýcarském stylu. S rostoucím zájmem hostů však městská rada cítila potřebu reprezentativnější budovy. V roce 1927 se rozhodla vypisuje architektonickou soutěž. Do finále se dostaly projekty sokolovského architekta Heinricha Scherrera a místního stavitele Ernsta Engelhardta. Dne 8. listopadu 1928 zvolilo městské zastupitelstvo Engelhardtův návrh jako vítězný. Stavební práce provedly firmy Prosch a Engelhardt, budova byla dokončena v roce 1930.

Slavnostní otevření se konalo 29. května 1930 na svátek Nanebevstoupení Páně. Slavnostní řeč pronesen starosta dr. Franz Indra, vysvěcení stavby provedl místní farář Friedrich Kindermann. Do haly byl veden potrubím vzdálenější Kostelní pramen.

Architektonicky jde o novoklasicistní stavbu s prvky moderny, art deco a krystalického expresionismu. Jejím inspiračním zdrojem je antická chrámová architektura s egyptskými empírovými prvky. Budova má obdélný půdorys s konkávně prohnutými nároží a dominuje jí sloupový portikus se štítem. Vnitřek působí dojmem antické haly – volně stojící kanelované sloupy při zdech podpírají břevna, ve středu se pak sloupy zvedají k mohutné kupolí. Prostor je prosvětlen okny a horním osvětlením v tamburu, které mu dodává bazilikální charakter.

Budovu zdobí díla chebského sochaře Adolfa Mayerla. V tympanonu průčelí se nachází žulová socha v nadživotní velikosti představující Léčivou sílu pramenů. V interiéru jsou umístěny čtyři bronzové vázy v art deco stylu mezi sloupy.

Dvorana sloužila nejen pitné kúře, ale také jako prostor pro výstavy. V roce 1975 se zde konala výstava akvarijních ryb, roku 1976 pak přednášky o léčbě srdečních a cévních chorob. Při oslavě 200 let Františkových Lázní v roce 1993 hostila výstavu o historii města. V roce 2018 prošla budova rekonstrukcí. Dodnes zůstává významnou součástí lázeňského areálu a vítá jak léčebné hosty, tak návštěvníky zajímající se o architekturu a historii Františkových Lázní.