Hrad Rabí stojí na vyvýšeném ostrohu nad řekou Otavou v nadmořské výšce 529 metrů, přibližně osm kilometrů severovýchodně od Sušice v Klatovsku. Areál je chráněn jako kulturní památka a od roku 1978 je na seznamu národních kulturních památek České republiky. Správu má Národní památkový ústav, který v rekonstruovaných prostorech umístil malé muzeum.

Původ hradu není jasně doložen. Nejspíše jej v první polovině třináctého století založil rod Wittelsbachů. Toto tvrzení podporují dochované části románského zdiva. Roku 1273 získali Rabí páni z Budětic, později Švihovští z Rýzmberka. V jejich majetku zůstal až do roku 1549. První písemná zmínka pochází z roku 1380 a spojuje jej s Půtem Švihovským z Rýzmberka.

V patnáctém a šestnáctém století se Rabí zásadně proměnilo. Roku 1399 nechal Břeněk Švihovský hrad rozšířit a nově opevnit. Během husitských válek se stal místem vážných bojů. V letech 1420 a 1421 jej vícekrát oblehalo vojsko vedené Janem Žižkou. První obléhání skončilo bez boje, při druhém se v červenci 1421 bránila posádka a právě zde Žižka přišel o druhé oko. Hospodáři později nechali do roku 1427 stavbu opravit.

Zásadní architektonickou přestavbu zahájil Půta Švihovský po roce 1480, nejspíše s účastí stavitele Benedikta Rejta. Práce pokračovaly až do roku 1530 pod Půtovými syny Břetislavem a Vilémem. Rozsah stavby včetně rozsáhlého, ale nedokončeného opevnění však překročil finanční možnosti rodu. Švihovští se tak Rabího v roce 1549 zbavili.

Následovalo období střídajících se vlastníků a postupného úpadku. Hrad postupně vlastnili Krucpachové, Malovci, pán z Rožmberka a od roku 1563 Chanovští. Tito poslední údržbu zanedbávali a hrad puštěl. Vyplenění během třicetileté války vojáky generála Mansfelda stavbu ještě více poškodilo. Když v roce 1625 zemřel Jan Vilém Chanovský, jeho dědici vedli o majetek spor. Panství bylo roku 1648 rozděleno, příslušné díly se podařilo spojit až Janu Vilémovi mladšímu v roce 1694.

V roce 1708 zakoupil zříceninu pasovský biskup Jan Filip z Lamberka. Hrad byl však již zcela neobyvatelný – nebyl ani zmíněn v kupní smlouvě. Krátce poté údajně vyhořel (1708 nebo 1710), přišel o střechy a byl ponechán svému osudu. I pod správou Lambergů se údržba nikdy neobnovila.

Zřícenina je dodnes chráněna jako národní kulturní památka a spravována Národním památkovým ústavem. Malé muzeum umístěné v rekonstruovaných prostorech slouží návštěvníkům jako průvodce barvitou historií středověkého hradu.