Běhařov je zajímavý příklad transformace středověké tvrze na barokní zámek. Leží v malé obci stejného jména v okresu Klatovy a patří mezi chráněné kulturní památky České republiky. Stavební areál si v průběhu staletí zachovává své charakteristiky a zůstává symbolem kontinuity českého kulturního dědictví.

Prameny připomínají běhařovskou tvrz již od čtrnáctého století, kdy vesnice byla rozdělena na tři statky náležející různým majitelům – Buškovi, Lvíkovi a Sezemovi z Běhařova. Jeden z těchto vladyků, Sezema, se oženil se svou příbuznou Dorotou a kvůli tomu musel osobně cestovat do Říma, aby si vyžádal církevní dispens. Poslední zpráva o rodě běhařovských vladyků pochází z roku 1385. Od tohoto okamžiku se práva a vlastnictví rozpouštějí v tichosti staletí, až se znovu jasněji objevují v šestnáctém století.

Během dalších generací měnilo panství několikrát majitele. V roce 1510 patřilo Jindřichovi z Malovic, roku 1527 Johance z Hognestu. Její dcera Markéta se provdala za Bernarta Barchance z Baršov, který panství koupil. V roce 1543 jej prodal Janu Sádlovi z Kladrubec. Vlastnictví postupně přešlo na Jáchyma Fremuta a jeho syny Brykcího a Burjana, později na Dorotu se Bořivojem Měsíčkou a na další majitele. V polovině sedmnáctého století se panství dostalo do rukou hraběte Karla Heřmana Koce z Dobrše, který jej připojil k bystřickému panství. Tvrz tak přestala být panským sídlem.

Obnova areálu přišla až o století později. V polovině osmnáctého století si Hubatiové z Kotnova, kteří panství získali roku 1738, vzali za úkol přestavět starou tvrz na malý barokní zámek. V zdivu se zachovaly starší gotické a renesanční klenby, takže práce se omezila především na vnější transformaci. Konečný vzhled však zámek získal až v dvacátých letech dvacátého století, kdy se jím zabýval malíř Alois Kalvoda. Ten si zámek koupil roku 1918 a otevřel v něm letní malířskou školu. Mezi lety 1923 až 1927 provedl podstatné úpravy, které daly budově její nynější podobu.

Zámek stojí v mírném svahu v parkově upraveném areálu obehnaném kamennou ohradní zdí s bránou na severní straně. Budova má obdélný půdorys a trojitou mansardovou střechu, z níž vybíhá věžička s cibulovou střechou. Přízemní prostory jsou zaklenutí valenými klenbami, v chodbě se dochovává křížová klenba. K areálu patří domek vrátnice, socha svatého Václava, vinný sklípek a výklenek se sochou Panny Marie. Součástí parku je bazén s brodidlem a sbírka sochařských děl: bronzová socha Píseň našich hor od Josefa Drahoňovského, socha Pasačka od Františka Úprky na kašně a plastika Dívčí akt od Jana Štursy.

Během druhé poloviny dvacátého století sloužil zámecký areál jako sídlo Okresního ústavu národního zdraví v Klatovech. Sochařská díla v parku připomínají kulturní bohatství areálu. Zámek Běhařov tak zůstává zajímavou destinací pro ty, kteří se chtějí seznámit s českou barokní architekturou a dlouhými dějinami transformace středověkého sídla.