Zámek Hrabyně stál v obci stejného jména, situované v krajině mezi Ostravou a Opavou, jejíž historie sahá hluboko do středověku. První písemné zmínky o obci datujeme do roku 1377, kdy při dělení opavského vévodství byla v rukou Jindřícha z Bítova. Tvrz zde však nebyla možná tak stará – první zmínka o jejím existenci se objevuje až v roce 1528, kdy ji Jiří Bítovský z Bítova prodal Jindřichovi z Fulštejna. Následující století přinášelo střídání majitelů: Jindřích Šíp z Bránice (od 1535), Jiří Tvorkovský z Kravař (od 1565), Marie Magdalena Syrakovská z Pěrkova (od 1647) a Maximilián Mitrovský z Nemyšle (od 1687).

Rozhodující přeměna přišla v roce 1756, za Arnošta Benjamina Mitrovského z Nemyšle. Na místě staré tvrze nebo v její blízkosti vznikl nový pozdně barokní zámek, jehož architektonickou podobu ovlivnil proslulý Johann Lukas von Hildebrandtm – uznávaný tvůrce barokního slohu v dobie habsburské. Tímto rozhodnutím Mitrovský z Nemyšle přeměnil své sídlo v elegantní stavbu, která odpovídala tehdejším představám o reprezentativnosti a stylu.

V 19. století se majitel znovu změnil. V roce 1832 zámek koupil Arnošt Ota Čejka z Badenfeldu, avšak jeho vlastnictví trvalo jen pět let – již v roce 1837 jej prodal Řádu německých rytířů. Tato instituce v zámku setrval až do roku 1939. Během své správy nechal řád kolem let 1862 až 1863 zámek přestavět: budovu zvýšil o polopatro, přičemž původní výšku stavby dodnes naznačuje korunní římsa. Kvůli hlubokým vazbám řádu na habsburskou dynastii přešel majetek v roce 1919 po vzniku československého státu pod státní správu. V roce 1938 tu byla zřízena škola a o rok později, po rozpuštění řádu nacisty, byl zámek zabaven okupačními silami.

Během druhé světové války si zámek užil vojenské transformace – sloužil jako lazaret. Nejhůře se mu stalo na jaře 1945, když při bitvě o Opavu a Ostravu došlo k masivnímu poškození celé obce včetně samotného zámku. Po válce jej československý stát konfiskoval (1946), ale ekonomické možnosti jej neznamenaly obnovu. V polovině padesátých let 20. století byly zámecké trosky zbořeny.

Co se z něho dochováno? Návštěvník zde dnes nenajde impozantní barokní palác, nýbrž jen fragmenty minulosti. Zachovaly se některé budovy zámeckého dvora a budova bývalé míčovny, která se později přeměnila v oranžerii a sýpku. Tato poslední stavba bývá občas připomínána jako místo, kde možná stála původní středověká tvrz či její součást. Zámek Hrabyně tak zůstává tiché svědectví kolísavých osudu regionu – od středověkých pánů přes barokní slávu a habsburský řád k válečnému zničení a současnému pomíjení.