Zámek Kuks vznikl jako součást ambiciózního lázeňského projektu, který zahájil v roce 1692 majitel panství Choustníkovo Hradiště, hrabě František Antonín Špork. Lázně byly uvedeny do provozu již v roce 1695, aby se postupem času rozrůstaly v bohatý areál zahrnující několik staveb. Původně dřevěná lázeňská budova byla v roce 1710 přestavěna na kamenný zámek. V sousedství genia Šporkovy stavební činnosti vznikly další objekty – v roce 1702 dřevěné divadlo vedle hostince U Zlatého slunce a později v roce 1722 Dům filosofů s knihovnou na pravém břehu Labe. Vrcholem Šporkovy snahu se stal hospital pro vojenské vysloužilce s kostelem Nejsvětější Trojice, který byl stavěn v letech 1707 až 1717. Celý areál podstupoval intenzivní přestavby a úpravy až do roku 1719.

Po smrti Františka Antonína Šporka v roce 1738 začal Kuks nezvratně upadat. Katastrofální povodeň v roce 1740 postihla část lázní, následovaly další přírodní katastrofy i válečné útrapy. Pleňující vojska a počátek degradace areálu jej postupně měnily v ruinu. Šporkův zeť František Karel Rudolf Swéerts-Sporck své snahy soustředil na zemědělství, a jeho potomci již neměli o lázně zájem. Čas zámku se krátil. V roce 1821 sice ještě došlo k jeho opravě, avšak už nebyl obýván. Během celého devatenáctého století dále chátral, byl zasažen požárem v roce 1896 a nakonec byly jeho trosky zbourány v roce 1901.

Architektura zámku reflektovala účel i dobu. Budova měla dva podlaží a obdélný půdorys. Jižní průčelí s rizialilem, členěným pilastry a završeným trojúhelníkovým štítem, dávalo stavbě vážnost a rytmickou eleganci. Vstup vedl od mostu přes Labe, který spojoval zámek se špitálem na opačném břehu, a poté vykráčel po schodišti. Vstupní průčelí chránilo arkádové portikus, podepřené pětidílnými arkádami a zvýrazněný pilastrovým řádem s kladím a balustrádou. V přízemí sídlily funkční prostory určené pro lázeňský provoz – velký lázeňský sál a desítka koupelen. První patro bylo určeno pro reprezentaci a radost: obrovský sál zdobený štukem a freskami připravil místnost pro společenský život. Druhé podlaží patřilo soukromí hraběcí rodiny.

Zajímavou součástí zámku byla symbolika, kterou Špork wprowadil. Z knížecí ložnice i ze zámeckých arkád bylo v duchu hesla „Memento mori" – pamatuj na smrt – možno při každém setmění pozorovat věčné světlo hořící v rodinné hrobce umístěné v kryptě pod kostelem u hospitalu na protějším břehu. Tímto způsobem každodennost spojovala svět živých se vzpomínkou na předchůdce.

Dnes již zámek neexistuje, avšak его duch přežívá v odkazu Šporkova díla – v kostele, hospitalu a v paměti, kterou zanechal v krajině Kuksu a v dějinách českého baroka.