Zámek Okrouhlice stojí v centru obce Okrouhlice v okrese Havlíčkův Brod, na pravém břehu řeky Sázavy. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka. Jde o stavbu, jejíž historie se rozprostírá od pozdního středověku až do dnešních dní a která prošla mnohými proměnami.

První zmínka o Okrouhlici se vyskytuje v knihách vilémovského kláštera k roku 1388. Tehdy opat Petr prodal Okrouhlici a Chlístov Bernardovi, který se následně po Okrouhlici psal. Bernard či některý z jeho příbuzných vystavěl nad řekou Sázavou tvrz. Jednalo se o prostou stavbu sestávající z obytné věže s dřevěnými přístavbami, chráněné na západě a severu hradbami či palisádami, které přiléhaly přímo k budově. Přístupová cesta vedla od brodu okolo mlýna ke tvrzi.

V průběhu 15. a 16. století se statek vyznačoval časými změnami majitelů. V roce 1454 jej vlastnil Tomek z Kněnic, zakládající rod Okrouhlických z Kněnic. Později se Okrouhlicí střídali různí šlechtici – v roce 1527 zde byla zaznamenána Lidmila z Libodršic, později Václav a Jan Okrouhlický z Kněnic. Tyto četné výměny vlastníků vedly k zanedbání majetku a neplacení daní.

Rozhodující zlom přišel kolem roku 1590, když Okrouhlice spolu se sousední Světlou přešla do majetku Mikuláše Trčky z Lípy. V té době byl statek ve velmi špatném stavu. Mikuláš Trčka jej vyplatil a připojil ke své Světlé. Zásadní změnu přinesl rok 1680, kdy hrabě Ferdinand z Waldsteinu nechal na místě původní tvrze postavit nový dvoukřídlý zámek s kaplí sv. Anny a míčovnou. Okolí bylo upraveno do podoby zahrady s altánem a rybníčkem, od návsi jej oddělovala zeď s předsunutým stavením.

Po Waldsteinově smrti v roce 1696 si zámek postupně osvojili další majitelé. V roce 1708 jej zakoupil Jan Petr Straka z Nedabylic a Libčan za 120 000 zlatých. Ten nechal zámek upravit a přestavěl jeho okolí – postavil pivovar, nechal vystavět špýchar, a v roce 1848 nádvoří vybavil kašnou s vodovodem vedeným z rybníka na severním okraji obce.

Dne 7. ledna 1861 zasáhl zámek požár, který se rychle rozšířil. Brzy jej však obnovili s pomocí Strakovy nadace. Vedením rekonstrukce pověřili Martina Urbana z Německého Brodu, jak dokládá zápis v makovici věže. V srpnu 1861 byla umístěna nová plechová věžička. Při dalších opravách v roce 1883 bylo sneseno jedno patro věže. V 20. století zámek postupně ztratil svůj původní účel – sloužil jako útulek pro zchudlé šlechtičny, byla zde pobočka Karlovarského porcelánu (do roku 2003) a byly zde byty. V současnosti je zámek opuštěn a připravuje se jeho rekonstrukce.