Kostel Panny Marie Sedmibolestné a Povýšení svatého Kříže stojí na Předním Cvilínském kopci v jihovýchodní části Krnova. Jde o barokní stavbu z let 1722–1728, kterou na místě původní dřevěné kaple vybudovali stavitelé Andreas a Georg Friedrich Gansovi. Dnes je národní kulturní památkou České republiky a zůstává důležitým poutním místem.

Počátky kostela sahají do hluboké minulosti místního minoritského kláštera. Představený minoritů Cornelius Ottweiler se dlouhá léta snažil o povolení vybudování kaple na Cvilíně, ale svého zákona se nedožil. Teprve jeho nástupce P. Čepán nechali v roce 1684 postavit dřevěnou kapli zasvěcenou Povýšení svatého Kříže a Sedmibolestné Panně Marii. Nový chám bylo oživit, když krnovský měšťan a malíř Heinrich Täuber (1652–1738) vytvořil mariánské obrazy, které do kaple umístili. Místem se rychle stalo oblíbené mezi poutníky, a tak přestala kapacita původního shrádka postačovat.

Rozhodnutí postavit větší kostel padlo proto, aby se zvýšilo místo pro rostoucí počet věřících. Oproti původní prknu vznikla zděná stavba v barokním stylu. Interiér vyzdobili renomovaní umělci: z Brna se do Krnova vypravili malíř František Řehoř Ignác Eckstein, sochař Ondřej Schweigl a řezbáři Johannes Lehner a Hans Michal Huebner. Částí výzdoby se podílel také místní krnovský malíř Ondřej Thomas.

Kostel čelil těžké zkoušce na přelomu 18. a 19. století. V roce 1786 jej nařídil císař Josef II. uzavřít a určit ke zboření. Věřící však nenechali stavbu padnout. Čtyři krnovští měšťané – A. Philieb, H. Schmidt, C. Quesker a M. Weiss – jej vykoupili za 406 zlatých. Podle císařského výnosu již minorité nemohou kostel spravovat, a tak přešel do vlastnictví města. Diecézní kněží jej později znovuotevřeli v roce 1795, aby sloužil obyvatelům vznikající kolonie Mariánského Pole. Začátkem 19. století byly kolem kostela postaveny zděné kaple Křížové cesty.

V srpnu 1865 zasáhl stavbu požár, která zničila střechu a obě věže; zahynuly všechny zvony. Věřící však opět sebrali prostředky a během dvou let kostel opravili. V sedmdesátých letech 19. století se zasloužil kaplan Edmund Friedl o vybudování schodiště dlouhého 222 kroků, které vede na vrch.

Druhá světová válka byla pro kostel stejně devastující. V roce 1945 jej těžce poničila letecká puma. Opět se však našli lidé – zvláště představený minoritů Šebestián Vavrečka – kteří jej během dvou let obnovili. Znovu vysvěcen byl 13. srpna 1947 olomouckým biskupem Stanislavem Zelou. Po komunistickém převratu přešla správa v roce 1950 na diecézi, teprve v roce 1994 ju minorité získali zpět. V roce 2018 byl celý areál prohlášen národní kulturní památkou.

Při nejstarším oltáři z 18. století se zachoval původní oltářní obraz Sedmibolestné Panny Marie od Täubera. Sochy svaté Heleny a svatého Konstantina od Schweigla jsou nyní ve Slezském zemském muzeu. Kostel dosud spravuje konvent minoritů v Krnově; jeho rektorem je P. Sebastian Gruca OFMConv.

Kostel je aktivním poutním místem. Pouti se konají několikrát ročně od pozdního dubna do začátku listopadu. Hlavní pouť se slaví v neděli nejbližší k 15. září, svátku Bolestné Panny Marie. Každou neděli se slouží mše svatá v 10 hodin.