Vila JUDr. Eduarda Lisky stojí v Slezské Ostravě na svahu Hladnova, na Čedičové ulici číslo 8. Jej průvodným jménem je také Šlapetova vila – podle architektů bratří Čestmíra a Lubomíra Šlapetových, kteří ji navrhli. Stavba z roku 1936 představuje nejvýznamnější realizaci těchto architektů v oblasti severní Moravy a Slezska a je vyhlášena národní kulturní památkou od roku 2008.

Projekt bratří Šlapetových se inspiroval berlínskou vilou Dr. Baensche, kterou roku 1934–1935 navrhol architekt Hans Scharon. Česká stavba však Scharounovu koncepci tvůrčím způsobem přetváří. Vila byla postavena nákladem 270 tisíc korun a dokončena na podzim roku 1936. Zahradní architekty Josef Vaněk navrhl okrasnou zahradu se zajímavým řešením zavlažování – dešťová voda ze střechy se sbírala do zásobníku o objemu přibližně sedmi metrů krychlových.

Stavba je zasazena do svahu s promyšleným vztahem k okolní krajině. Západní strana směrem k řece Ostravici je jednopatrová s plochou střechou, zatímco východní trakt přechází v přízemní objekt. Suterénní části se postupně zapouštějí do půdy. Kompozice domu má tvar T a její prostorovou variabilitu umožňují posuvné stěny. Srdcem stavby je ústřední společenská hala na konci komunikačního trasování domu, která nabízí výhled do údolí prostřednictvím širokého zaobleného kovovitého pásového okna – z něj se lze dívat na Novou radnici. Vila je obohacena terasami – na západní straně nad vchodem se rozprostírá terasa podpořená subtilními kovovými sloupy, přístupná právě ze společenské haly, na východě pak krytá terasa otevřená do centrální komunikační prostory.

Stavba se řídí principy organického funkcionalismu a v jednotlivých místnostech umožňuje regulaci teploty pomocí teplovzdušného vytápění – za topnou sezonu se spotřebovalo kolem sedmi až osmi tun koksu. Vilu poškodilo americké bombardování Ostravy 29. srpna 1944, kdy byla zasažena zahrada a částečně i samotná stavba. Opravy následovaly až po válce, v roce 1946.

Od roku 1970 vila patří novým majitelům, kteří ji obývají trvale a příležitostně umožňují veřejnosti ji prohlédnout. Až do dnešních dnů se zachovala téměř v původním stavu s řadou funkčních detailů – originálními zásuvkami, vypínači, svítidly, madlem schodiště, koupelnovým vybavením, okny a dveřmi, keramickými obklady a vestavěnými skříněmi. Funkční zůstává i původní teplovzdušné topení s kotlem FRAMA, elektrický sporák Brown Sigma Boweri či elektrická akumulační kamna. Vila je tak živým dokladem rafineované architektury třicátých let dvacátého století. >>>>