Závišův kříž patří mezi nejpozoruhodnější artefakty středověké České republiky. Jde o dvouramenný relikviářový kříž ze zlata, který se vyznačuje mimořádným řemeslným zpracováním a bohatou dekorací. Vznikl pravděpodobně v období mezi 1220 a 1230, ačkoli jeho přesné místo vzniku zůstává předmětem diskusí mezi historiky umění.

Nejcennější část tvoří v kříži zasazená relikvie Pravého Kříže – kus cedrového dřeva měřící dvacet centimetrů, kterému odborníci přisuzují věk přibližně dvou tisíc let. Vedle ní obsahuje více než dvacet pět dalších svatých ostatků. Povrch je na čelní straně pokryt 51 drahokamy: jedenáct safírů, čtyři rubíny, tři spinely, sedm smaragdů, sedm ametystů, pět chalcedonů, křemenná dubleta a sedm kusů skla. Na zadní straně se nachází deset safírů a devět smaltovaných medailonků se zobrazeními svatců byzantské provenience z desátého století. Celek zdobí 230 perel. Podle různých teorií mohl filigránový ornament vzniknout v benátských, sicilských či mosánských dílnách.

Osud kříže se úzce pojí s osobností Záviše z Falkenštejna, mocného šlechtice, který se jej zmocnil spolu s pokladem krále Otakara. Své jméno si kříž ponechal, přestože historikové shodně tvrdí, že Záviš by sám takto dokonalé dílo nemohl vytvořit. Po jeho smrti se kříž stal součástí majetku rodiny Vítkovců a roku 1290 byl věnován cisterciáckému klášteru ve Vyšším Brodě. V klášteře si získal pověst zázračného artefaktu, zvláště po třicetileté válce se stal cílem poutí a byl znám pod latinským jménem Salus infirmorum.

Původní podstavec musel být klášterem odevzdan v roce 1811 po bankrotu Rakouského císařství. Dřevěný korpus kříže nahradilo stříbrné jádro již roku 1775; nová noha z let 1839–1840 je zdobena sklem, karneoly, perlami a českými granáty. V roce 1939 byl během obsazení Sudet odvezen do Prahy na ochranu. Po zrušení kláštera zůstal v Svatovítském pokladu na Pražském hradě a byl vystavován v Kapli sv. Kříže od 1964 do 1986. Po restitucích v roce 1994 se vrátil do Vyššího Brodu, kde od té doby odpočívá v trezoru.

V roce 2010 byl prohlášen národní kulturní památkou. Mezi zlatnickými díly je třetí nejcennějším na území České republiky a jeho podoba figuruje na českých poštovních známkách.