Na vrchu Modla v Chřibech, nedaleko hradu Buchlov a tři kilometry od Buchlovic, stojí kaple svaté Barbory – raně barokní (pozdně manýristická) stavba z let 1672–1673, které se místně říká Barborka. Byla budována jako pohřebiště majitelů buchlovského panství z rodů Petřvaldských z Petřvaldu a Berchtoldů z Uherčic a sloužila zároveň jako poutní místo.

Místo má starší historii. Původní raně gotická kaple zde stála již ve 13. století a architektonické články z tohoto období byly druhotně využity ve zdivu dnešní stavby. První písemná zmínka o kapli pochází z roku 1412. Novou stavbu v letech 1672–1673 nechal pořídit Hanuš Zikmund Petřvaldský z Petřvaldu. Zakládací listina z roku 1672, sepsaná latinsky, byla nalezena ve věžní makovici teprve v devadesátých letech 20. století. Nad vstupním portálem na západní straně je umístěn alianční znak Petřvaldských a Serényiů, připomínající Hanuše Zikmunda a jeho manželku.

Součástí původního záměru měl být i klášter trinitářů pro šest řeholníků. Od jeho výstavby se ustoupilo – pravděpodobně pro finanční náročnost nebo nedostatek vody na kopci – část základového zdiva se nicméně zachovala. Za autora projektu bývá dříve nejčastěji označován italský architekt Giovanni Pietro Tencalla (1629–1702), podle novější literatury mohl být autorem návrhu Jan Křtitel Erna (1625–1698).

Volně stojící kaple je vybudována na půdorysu rovnoramenného kříže s pravoúhlými závěry a centrální osvětlovací kopulí. Pod stavbou se nacházejí čtyři hrobky. Jsou v nich pohřbeni někteří bývalí majitelé panství – Petřvaldové a Berchtoldové – a rovněž mniši řádu sv. Františka, jejichž poustevna stávala poblíž a kteří se o kapli starali až do dvacátých let 20. století. Za vlády Josefa II. byla kaple od roku 1784 na čas uzavřena. Dne 25. června 1896 ji zasáhl blesk a způsobil požár.

Interiér nabízí bohatý mobiliář. Hlavní oltář z přelomu 17. a 18. století byl přivezen z velehradského kláštera po jeho zrušení Josefem II.; původní zdejší oltář byl v roce 1923 přemístěn do farního kostela sv. Martina v Buchlovicích. Postranní retabulové oltáře pocházejí z osmdesátých let 17. století. Na severní straně visí obraz sv. Ludmily z konce 19. století, na jižní barokní oválný obraz sv. Zikmunda z poloviny 18. století. Vyřezávaná pozlacená kazatelna vznikla kolem roku 1700 nebo v polovině 18. století. Na stěnách jsou posmrtné portréty členů rodiny Berchtoldů od uherskohradišťského malíře Františka Dorazila – zobrazují Zikmunda I., jeho manželku Ludmilu, jejich dceru Warburgu a Zikmundova bratra Antonína; dříve visely ve druhém patře východní věže hradu Buchlov. Varhany pocházejí z farního kostela v Buchlovicích a byly sem převezeny ve 30. letech 20. století.

Z náhrobků vyniká novorenesanční bíločerný mramorový náhrobek Zikmunda II. a jeho ženy Josefíny, který zdobí pozdně renesanční majolikový reliéf Madony s žehnajícím Ježíškem z dvacátých let 16. století od florentského sochaře Giovanniho della Robbia (1469–1529). Do Buchlovic se reliéf dostal v roce 1900, kdy ho Leopold II. Berchtold koupil od pařížského antikváře.

Kaple je od roku 1945 v majetku státu, spravuje ji Národní památkový ústav a je veřejnosti přístupná. Každoročně se u ní konají dvě poutní bohoslužby – na svátek Nejsvětější Trojice v červnu a na Nanebevzetí Panny Marie v srpnu. Poblíž stojí socha Panny Marie s dítětem přibližně z přelomu 17. a 18. století.