Dolní Předměstí, německy Untere Vorstadt, bylo po staletí samostatným územím před hradbami Znojma a až do roku 1952 tvořilo samostatné katastrální území. Ačkoli dnes splynulo s vlastním městem, jeho bohatá historie zůstává nedílnou součástí znojemského příběhu.

Osídlení v tomto prostoru vzniklo v průběhu středověku přirozeně a organicky – před Dolní bránou, podél staré cesty vedoucí ze Znojma do Rakouska. Nejstarší významnou stavbou, kterou zde lze doložit, byl františkánský klášter se kostelem, který vznikl již ve druhé polovině 15. století. Klášter byl původně zasvěcen svatému Bernardinovi, avšak od konce 16. století nese patrocinium svaté Alžběty. Tuto složitou dobu střídavého osídlení a využívání místa nejlépe ilustruje fakt, že františkáni v předměstí dlouho nevydrželi – již roku 1534 se přestěhovali do jejich minoritského kláštera v centru města. Zanechaný klášterní areál potom získal zcela nový účel.

Opuštěný prostor se stal lokací druhého znojemského špitálu. Toto zdravotnické zařízení se stalo zvláště důležitým ke konci 16. století, kdy zanikl starší špitál na Horním Předměstí. V průběhu následujících staletí si Dolní Předměstí udrželo roli péče o nemocné a sociálně slabší: na počátku 20. století vznikl v bezprostřední blízkosti bývalého špitálu areál městské nemocnice. Mezitím se zástavba postupně rozšiřovala směrem na jih, sledujíc starou cestu do Rakouska, směrem na Starý Šaldorf.

Osmdesátý sedmý rok devatenáctého století přinesl zásadní změnu. Roku 1870 byla v blízkosti Dolního Předměstí vybudována traťová spojnice z Retzu, čili vlastně z Vídně. Železnice se neobešla bez zásahu do krajiny – trať rozdělila samo Dolní Předměstí a překonala stará连ení do Rakouska mostním objektem. Nové nádraží se stalo jádrem zcela nové městské čtvrti, která se rozvíjela před železniční stanicí. Původní historická zástavba Dolního Předměstí, příslušující dnes ke Vídeňské třídě, se postupně měnila v procesu přestavby a modernizace.

Až do poloviny 20. století zůstalo Dolní Předměstí svébytným územím, kterého si město dost dobře připomínalo svojí administrativou. Roku 1952 však došlo k administrativní reformě – Dolní Předměstí bylo oficiálně začleněno do katastru samotného Znojma. Dnešní návštěvník tak již nenajde samostatné území, ale spíše vrstvu historie zapsanou do urbanistické struktury města. Chůze kolem Vídeňské třídy, podél železniční tratě či k měšťanským domům odhaluje vrstvení času – od středověkého osídlení přes barokní špitály až k moderní podobě čtvrti vytvořené příchodem železnice. >>>>