Kaple Neposkvrněného početí Panny Marie patří mezi skromné, ale architektonicky zajímavé barokní stavby z druhé poloviny 18. století. Dnes se nachází v Olomouci v místní části Povel, kde dodnes slouží jako místo modlitby a duchovního obnovy. Její osud je příkladem, jak se zemědělská osada může proměnit v součást velkoměsta, přičemž starobylá kaple v ní zůstane svědkyní minulosti.

Kaple byla vybudována v roce 1773 na přání místních obyvatel osady Povel, kterou v té době spravovala farnost kostela svatého Mořice v Olomouci. Plány stavby vypracoval zednický mistr Franz Morbitzer. Nízkou věž pak postavil tesař Jakub Pechtl. V 18. a 19. století stála kaple uprostřed návsi malé obce a mše v ní byly slouženy pouze několikrát do roka. V roce 1859 sem instalovali varhany, které však o sto let později vyřadili. Od roku 1860 se kaple stala součástí farnosti Nové Sady.

Počátek 20. století přinesl kapli nové opravy. Největší rekonstrukce proběhla v roce 1911, kterou financovali místní farníci. Tehdy pokryli podlahu terasovou dlažbou, vybudovali nový kůr a vyměnili hlavní oltář. V letech 1924 a 1925 opravili střechu a zavedli elektrické osvětlení. Další údržbářské práce následovaly v roce 1949 a 1965.

Těžký čas pro kapli nastal na počátku šedesátých let 20. století. Komunistické úřady vydaly zákaz bohoslužeb a diskutovalo se o jejím převzetí na skladiště či kino; padly i návrhy na demolici. Zachránit ji pomohli památkáři. V roce 1964 byla kaple zapsána na seznam chráněných kulturních památek, což jí umožnilo přežít nejtemnější období. Osada Povel se mezitím stala součástí Olomouce v roce 1919 a v průběhu druhé poloviny 20. století ji obklopila stavba panelových domů, jež vytváří zvláštní kontrast k této historické stavbě.

Architektonicky jde o jednoložní stavbu s půlkruhovým odsazeným závěrem a čtyřbokou nízkou sakristií. Fasádu zdobí lizény a nad hlavním portálem se segmentovým záklenkem se vypíná štít s dekorativními vázami na bocích. Na střeše přísedí sanktusník s lucernou a makovicí. V interiéru loď čtvercového půdorysu zaklenuta neckovou klenbou se čtyřmi lunetami; presbytář má zaoblený půdorys s konchou. V západní části kaple vede točité železné schodiště na kruchtu. Věž dosud obsahuje zvon z roku 1942 bez srdce, který nahradil původní zvon z roku 1781, který německé vojenské síly během druhé světové války zabavily.

Kolem kaple jsou rozptýleny barokní sochy pocházející z různých částí Olomouce. Před průčelím vpravo stojí socha sv. Judy Tadeáše z roku 1728 od Franze Hoffmanna, která původně patřila klášteru Hradisko. Směrem k sakristii jsou umístěny poškozené sochy sv. Sebastiana z roku 1720 a sv. Jana Nepomuckého z roku 1728. Nejstarší plastika však stojí vzadu u sakristie — Bůh Otec trůnící v oblacích z roku 1751, umístěný na hranolovém soklu. V presbytáři se také dochoval obraz Neposkvrněného početí Panny Marie od Josefa Pilze z roku 1773.

V devadesátých letech 20. století byla kaple opravena a vrácena církvi. Generální oprava interiéru proběhla v letech 2019 až 2020, v prosinci 2020 ji posvětil pomocný olomoucký biskup Antonín Basler. Od roku 2022 se okolí kaple postupně upravuje výsadbou stromů do podoby parku Lásky a Přátelství. Dnešní návštěvník tak najde v srdci panelové Olomouce tiché a duchovní místo, kde se staletí historie dotýká přítomnosti.