Barokní kaple svatého Michala (v literatuře se vyskytuje i označení svatého Micháela) byla postupně integrována do městské struktury Úpice, ačkoli původně sloužila jako součást místního hřbitova. Dnes je chráněna jako kulturní památka České republiky a představuje zajímavý doklad architektonických záměrů počátku 18. století.

Stavbu inicioval v letech 1698–1699 tehdejší úpický farář Martin Benedikt Hůlek. Farář se rozhodl kaple nejen zřídit, ale také si ji pojal jako vlastní hrobku – místo posledního odpočinku pro svůj život věnovaný duchovnímu služebnictví. Zajímavý je také výběr patrocinia. Kaple byla zasvěcena svatému Micháelovi, což nebylo náhodné: toto jméno bylo zvoleno na počest otce samotného faráře, Michala Hůlka. Po své smrti byl farář Hůlek skutečně v kapli pohřben, čímž naplnił svůj původní záměr.

Kolem kaple se v průběhu staletí rozkládal rozlehlý hřbitov, který však ve druhé polovině 19. století zanikl. Přestože hřbitov zrušili, prostor si dlouho uchovával svůj charakter místa paměti. V době prusko-rakouské války roku 1866 zde bylo v prostoru někdejšího hřbitova pohřbeno třicet jeden vojáků, kteří padli v bojích. Jejich hroby se tak staly součástí kontinuity paměti na místo, které věkům sloužilo jako poslední domov.

Architektonicky je kaple stavbou centrálního typu s oválným půdorysem – řešením, které bylo v baroku oblíbeným. Střechu zakončuje kupolovitá cibulovitá cresta se sanktusníkem, který dodává stavbě charakteristický vzhled. V ose kaple se nachází nižší obdélný přístavek sloužící jako sakristie. Vnější zdi zachovávají čitelné stopy minulosti – je do nich vsazeno několik nápisových náhrobních desek, které upomínají na osobnosti pohřbené na starém hřbitově. V prostoru před kaplí se také nachází památník věnovaný vojákům, kteří padli v prusko-rakouské válce roku 1866, čímž se návštěvník hned u vstupu setkává s vrstvami místní historie.

V roce 1994 prošla kaple důležitou obnovou, která zajistila její zachování pro příští generace. Dnes stojí jako svědek barokního období a celoživotního díla farráře Hůlka, který se rozhodl tímto způsobem zanechat trvalou stopu v krajině své farnosti.