Kostel svaté Markéty v Kašperských Horách stojí na náměstí města a tvoří jeho dominantu. Jedná se o arciděkanský farní kostel kašperskohorské farnosti, který je chráněn jako kulturní památka České republiky. Sv. Markéta zde však není původcem stavby – kostel byl zasvěcen svatému Linhartovi, teprve později jej věřící přejmenovali.

Stavba vznikla ve druhé polovině 14. století jako trojlodní gotická bazilika. Architekti tehdy vycházeli z klásického konceptu: chrám měl jednu věž v průčelí, dlouhý presbytář s pětibokým závěrem a vnější opěráky. Z této původní stavby se až do dnešních dnů zachovalo obvodové zdivo presbytáře s jeho opěráky, zdivo sakristie a bočních lodí, částečně také gotické klenby v presbytáři a bočních lodích. Nad sakristií kdysi stála věž, která však již neexistuje.

Prvních neštěstí bylo více. Roku 1597 a opět roku 1698 přišel kostel o své původní podoby – procházela přestavbou i věž. Podstatněji se však jeho osud změnil v 18. století. Roku 1773 vypukl požár, který poničil krov, klenbu i presbytář. Po této katastrofě dostala hlavní loď novou – valenou klenbu, zatímco boční lodě si ponechaly klenby křížové se žebry, které vzešly z gotického dědictví. Horší bylo, co přišlo v 19. století. Roku 1863 vzplál požár znovu, tentokrát však se skvrnami mnohem hlubšími – zbourána byla i samotná věž. Nová věž byla vystavěna až roku 1883 a tehdy byl exterér kostela také upraven v novogotickém slohu, který odpovídal vkusu doby. O deset pět let později, v roce 1898, přišli na řadu interiéry – vnitřek kostela byl vymalován vídeňským malířem Ferdinandem Heisererem.

Stavba představuje zajímavou vrstvu architektur. Vnějšek trojlodní baziliky s polygonálně zakončeným presbytářem, jeho opěrnými pilíři a hrotitým vítězným obloukem dělícím presbytář od lodi. Lodě jsou odděleny lomenými arkádami opírajícími se o hranolovité pilíře. Na západní straně najdete kruchtu s varhanami. Sakristie navazuje na severní boční loď, na jižní straně zase stojí márnice. Dominantní pětipatrová věž na západním průčelí se zvedá nad hlavní hrotitý portál. Další vstupy vedou severní a jižní bočními lodemi. Na střeše se nad presbytářem vypíná osmiboký sanktusník.

Vnitřní vybavení pochází z počátku 18. století. Mezi kostelnými poklady jsou socha Panny Marie ze 16. století na bočním oltáři, deskový malovaný epitaf z roku 1627, gotická kamenná křtitelnice, středověké i barokní náhrobky a lidová křížová cesta malovaná na skle z 19. století. V roce 2021 přibyly tři nové zvony, které doplnily dva zvony z 16. století – odlity je v dutchsinku Astenu zvonařem Petrem Rudolfem Matouškem. >>>>