Kostel svatého Josefa v Chrudimi stojí v areálu kapucínského kláštera na Školním náměstí v centru města. Je to klášterní chrám, který sloužil řádu kapucínů, a dnes je chráněn jako nemovitá kulturní památka.

Stavba kostela byla zahájena v létě roku 1662. Záměr vystavět chrám spolu se zastaveními připomínajícími Kristovo utrpení schválil v květnu téhož roku v Římě generál řádu Antonio z Capri. Iniciativa vycházela od chrudimského biskupa Matouše Ferdinanda Sobka. Kapucíni stavěli své kostely typicky svépomocí, využívajíce architektů z vlastních řad. Jejich stavby jsou známé prostou fasádou a kruhovým oknem. Dozor nad stavbou a koncepcí konventu a kostela v Chrudimi prováděl otec Paulus Palatinus. Konventní kostel byl slavnostně vysvěcen 26. července roku 1665 biskupem Sobkem. Původně měl chrám vysvětit pražský arcibiskup Arnošt Vojtěch hrabě z Harrachu, který však nemohl dorazit a určil si zástupce.

Součástí areálu kláštera byla loretánská svatyně, která byla součástí původního plánu. Podzemí kostela bylo projektováno jako kaple Božího hrobu, postavená podle vzoru jeruzalémské kaple. Stála pod loretánskou kaplí v uzavřené přístavbě s úzkým průchodem po obvodu, který věřícím umožňoval obejít si kapli a pozorovat malované výjevy jako Poslední večeř nebo scénu Nevěřícího Tomáše. Roku 1669 byla vedle této kaple zřízena krypta. Papežský plnomocný odpustek udělený Klimentem XI. přitahoval poutníky, zejména během Květné soboty.

Po roce 1784 byla původní krypta pod hlavní lodí zrušena a prostor se postupně proměnil v podzemní křížovou cestu. Jednotlivá zastavení tvořily sochařské výjevy v životní velikosti, které byly naturalisticky omalovány. Rozlehlý suterén měřil přibližně 22 metrů na délku a 9 metrů v nejširší části a pojal jedenáct sousoší. Věřící vycházeli ze západu a postupovali podél východní stěny. Cestou potkávali Loučení Krista s Pannou Marií, scény Olivetské hory, Bičování Krista, Ecce Homo, Korunování trním, Veroniku s rouškou a Nesení Kříže. Nejmohutnější kompozicí bylo Ukřižování s dvěma lotry a postavami Máří Magdalény a Jana Evangelisty, zakončené menzou s ležící sochou Krista. Cesta ústila do Piety a Panny Marie Bolestné. Podzemí trpělo vlhkem, a proto byly sochařské práce často opakovány a opravovány. Roku 1888 byla zchátralá kaple Božího hrobu zaslepena oltářem Bolestné Panny Marie.

Dnešní návštěvníci si tak mohou projít jedinečný sled kapucínské zbožnosti a sochařského umění rozprostírající se v chladných podzemích městského srdce Chrudimi.