Kostel svatých Cyrila a Metoděje stojí v obci Řenče jihozápadně od Plzně a je prokazatelně nejvýznamnější stavbou celé vesnice. Postaven byl v pseudorománském slohu v letech 1869 až 1878 a od roku 1996 jej chrání statut kulturní památky.

Samotná myšlenka na vlastní kostel se v Řenčích zrodila podle pramenů již roku 1849. Místní občan Václav Spelina tehdy spolu s dalšími sousedy projednal záměr s českobudějovickým biskupem Josefem Ondřejem Lindauerem, který výstavbu schválil. Věci se daly do pohybu o patnáct let později, kdy v roce 1864 zvolila obec stavební komisi, jež vybrala vhodné místo. Pražské místodržitelství vydalo stavební povolení roku 1867.

Základy byly vyměřeny a základní kámen položen roku 1869. Rok poté byly zdviženy krovy a v roce 1871 byl na věž osazen kříž. Do báně v kříži tehdy vložili staré spisy o místních událostech a přestěhovali sem i zvonek z obecní kapličky. Výstavba ale roku 1872 uvázla kvůli nedostatku peněz. Financování se podařilo obnovit prodejem obecní pastoušky a kovárny a příspěvky okolních obcí, načež práce pokračovaly až do zdárného konce roku 1878.

Dne 8. listopadu 1878 byl slavnostně převezen z Vícova zvon, původně umístěný v tamním kostelíku, a zapůjčený výslovně k příležitosti posvěcení chrámu. Následující den byl zavěšen do věže a 10. listopadu 1878 kostel vysvětil biskup František hrabě ze Schönbornu za přítomnosti Františka Příkosického, papežského tajného komořího a kaplana v Plané u Mariánských Lázní. První pouť se konala v březnu 1879 a mši svatou sloužil přeštický děkan Emanuel Václav Řičák. Roku 1897 přibyly do kostela staré, špatně fungující varhany, z nichž byly posléze sestaveny varhany nové.

Loď kostela měří 22 metrů na délku, 12 metrů na šířku a dosahuje výšky 12,5 metru; prostor vymezují tři klenby. Mezi nejvzácnější předměty patří zvon a křtitelnice přenesené z kostelíka ve Vícově. Zvon je vysoký 0,77 m s průměrem jednoho metru a na hambalku nese letopočet 1722 a písmena p.M.I.p. Barokní dřevěná křtitelnice pochází z roku 1748 – na přední straně nese znak kladrubského kláštera s písmeny I.S.M.C. odkazujícími na preláta Josefa Siebera a na boku reliéf svatého Ambrože. Na hlavní oltář věnoval ThDr. Petr Špelina obraz svatého Cyrila a Metoděje, na levý oltář pak obraz Panny Marie.

Druhá polovina 20. století přinesla kostelu dramatické chvíle. V roce 1969 dostala věž nové oplechování, roku 1970 byla opravena střecha. Přesto se stav budovy natolik zhoršil, že byl kostel začátkem roku 1975 okresním národním výborem uzavřen pro nebezpečí zřícení. Ještě téhož roku jej obec svépomocí opravila, staticky zajistila a přivedla ke kolaudaci. Větší obnova přišla roku 1996: věž pokryla nová měděná krytina, osazen byl nový kříž, vyměněna okna i dveře a obnoven venkovní omítkový plášť. Ve stejném roce rozhodlo Ministerstvo kultury ČR o prohlášení kostela kulturní památkou. Roku 1997 přišly nové střešní tašky a měděné okapové žlaby se svody.

V létě 2016 podepsala římskokatolická farnost Blovice s obcí Řenče smlouvu o převodu vlastnictví kostela. Obec v současné době připravuje podklady k žádosti o dotaci na jeho opravu. Pro zvídavého návštěvníka je kostel zajímavý nejen svým pseudorománským zjevem uprostřed vesnického prostředí, ale i historickými předměty, jež v sobě shromáždil – starým zvonem z první čtvrtiny 18. století a barokní křtitelnicí s klášterní symbolikou pocházející z jiného, dnes zaniklého kostelíka.