Kostel svatého Linharta v Mušově zůstal jedinou zachovalou budovou zaniklé vesnice. Stojí tam jako tichý svědek času i záhuby – Mušov je dnes součástí obce Pasohlávky v okrese Brno-venkov a je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Historia stavby sáhá hluboko do středověku. Postaven byl v pozdně románské podobě zřejmě v 20. a 30. letech 13. století a poprvé se zmiňuje v historických pramenech v roce 1276, kdy už plnil funkci farního chrámu. Z této nejstarší fáze se dochovala jižní zeď lodi, jihovýchodní nároží a část západní průčelní zdi, kde kdysi stála nyní již zmizelá věž.

Zřejmě po požáru přišla ve druhé čtvrtině 14. století přestavba v gotickém slohu. Vycházela z původní jižní zdi, ale rozšířila a zvýšila loď a vytvořila nové pravoúhlé kněžiště. O něco později, ještě ve 14. století, přistavěli k severní straně presbytáře sakristii s věžovitou nástavbou.

Baroko přineslo v polovině 18. století plány na zásadní modernizaci. Realizován byl jen částečný zásah – věž nad sakristií (mezi 1758 a 1771) nahradila původní románskou věž v průčelí. Při tom byl také zbarokizován interiér a loď pokryta valenou klenbou. Regotizace přišla až v počátku 20. století. Mezi lety 1911 a 1912 byl kostel převeden podle návrhu mikulovského architekta Ferdinanda Kowalského. Baroková věž byla zbořena až na středověkou úroveň a nahradila novou s gotickými okny a jehlancovou střechou. Vznikla také nová kruchta na litinových sloupech a novogotická předsíň před západním průčelím.

Architektonicky je kostel studií středověkého vývoje. Dispozice tvořená obdélnou lodí a pravoúhle uzavřeným presbytářem vykazuje typické gotické prvky – opěrný systém s dvěma nakloněnými se opěráky při nárožích presbytáře a dodatečným opěrákem v ose jižního průčelí. Presbytář je střešen dvěma poli křížové žebrové klenby se svorníky zdobenými motily vinných listů. Od lodi jej odděluje hrotitý triumfální oblouk se zbytky malovaného vegetabilního ornamentu. Interiér si zachoval gotické sedile s okoseným ostěním a slepými kružbami s trojlisty, v podvěží věže je křížová žebrová klenba s hladkým kruhovým svorníkem.

Osud Mušova je bolestný. Archeologický výzkum probíhal v letech 1977–1979 pod tísnivým vědomím, že stavba vodního díla Nové Mlýny bude lokalitu zatopí. Vesnice zanikla koncem 70. let a během 80. let byla celá oblast zaplavena Věstonickou nádrží. Kostel stavebně-technicky zajištěn v roce 1996, kdy byly z východní stěny kněžiště sejmuty zbytky gotické nástěnné výmalby. Hlavní oltář od sochaře Ignáce Lengelachera byl přenesena do kostela v Černvíru. Zůstal zde tak jediný svědek minulosti – farnost Mušov byla oficiálně zrušena v roce 1978 a kostel se stal filiálním chrámem pasohlávecké farnosti.