Ve vesnici Chcebuz poblíž Štětí se v krajině ukrývá zřícenina, kterou osídlená panská sídla poznamenala postupnými přestavbami a nejistou historií vlastnictví. Již počátky sídliště ve Chcebuzi jsou nejasné, neboť vesnice byla rozdělena mezi více majitelů a historické listiny neumožňují přesně určit dobu vzniku jednotlivých panských držení. Dvůr je dnes chráněn jako kulturní památka.

Písemné zmínky o chcebuzské tvrzi se poprvé objevují až v roce 1544. V té době patřila rodině Kaplířů ze Sulevic, která však byla majitelkou zmiňovaného dílu vesnice již od nejméně roku 1485. Kaplířům se postupně podařilo do svého majetku připojit i ostatní části. Brzy po první zmínce v roce 1544 byla tvrz přestavěna v renesančním slohu a tuto podobu si zachovávala pod jejich vlastnictvím až do roku 1628. Zajímavý zvrat přinesla účast Oldřicha Kaplíře na stavovském povstání – svobodné panství bylo zmíněno v manství a vykoupit se muselo až roku 1623 za čtyři tisíce kop míšeňských grošů. Následná desetiletí přinesla řadu majitelských změn: nejprve Kašpar Mikuláš Belvic z Nostvic, později Jakub Vilém Knobloch na Mastířovicích, poté Dorota Kunšová. Dědil ji syn Felix Kuneš z Lukovce a následně jeho manželka Kateřina, která prodala majetky roku 1683 za 66 500 zlatých hraběnce Matyldě Pachtové z Rájova. Pod správou Karla Daniela Pachty z Rájova došlo k obnově dvora i tvrze, jeho bratr Jáchym pak připojil Chcebuz k sousednímu Liběchovu.

Samotná stavební podoba odráží dlouhé dějiny. Renesanční jádro tvořila jednopatrová budova obdélného půdorysu o rozměrech šest krát dvanáct metrů, umístěná v jihozápadním rohu dvora. Místnosti v přízemí byly uzavřeny pečlivě tesanými valenými a hřebínkovými klenbami. Později do komplexu přibylo navazející barokní křídlo s půdorysem dvanáct krát dvacet tři metrů, ve kterém se otvíralo do nádvoří šest oblouků tvořících elegantní arkády. Zřejmě právě renesanční tvrz se společně se spojovací přístavbou zřítila ve druhé polovině dvacátého století. Barokní budova, která původně sloužila jako obytné či správní křídlo, vydržela lépe, byť procházela nevhodným modernizacím – po roce 1945 byl státní statek provozovaný v areálu vměstnat do budovy kanceláře a garáže, přičemž byly zazděny elegantní arkády a přízemí bylo znetvořeno úpravami na vozovnu.

Z původní stavební krásy zbývá tak především barokní část s torzem někdejšího nádvoří. Chcebuz si však opravdu zaslouží návštěvu jako svědek složitých vlastnických vztahů šlechtických rodin a měnící se stavební kultury středních Čech – na němž se zrcadelí česká historie v minimu.