Kostel svatého Petra a Pavla v Rajhradě tvoří srdce benediktinského klášterního komplexu v okresu Brno-venkov. Chrám patří mezi významná sakrální díla své doby a je součástí areálu chráněného jako kulturní památka. Celý komplex se postupně vyvinul z původně malého proboštství, které podle tradice založil roku 1045 Břetislav I. na starém slovanském hradišti. Jako samostatné opatství se klášter etabloval až v roce 1813.

Stavební osud komplexu byl pohnut. Zatímco původní románské budovy jsou dnes neznámé, klášter prošel v 17. století raně barokní přestavbou. Koncem téhož století ho však zpustošila polská vojska táhnoucí na pomoc Vídni, což vynutilo další opravy v letech 1690 až 1692. Následovaly jen nejnutnější údržby, až se na sklonku druhého desetiletí 18. století zrodila idea téměř úplné novostavby.

Myšlenku realizovat rozhodl se probošta Antonín Pirmus, který usiloval osvobodit rajhradský klášter z podřízenosti břevnovskému klášteru. Aby konkuroval mateřské instituci, oslovil architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela, kterého na Moravu doporučil žďárský opat Václav Vejmluva. Santini měl v Čechách již ověřenou pověst.

Stavba byla zahájena roku 1722. Santini se rozhodl stavět na dubových pilotách a roštech, jak si to již vyzkoušel v Plasech. Stavbyvedoucím se stal František Benedikt Klíčník. Práce postupovaly překvapivě rychle: v podzim roku 1722 byla sepsána smlouva s brněnským tesařem Janem Ehrenbergerem, a brzy na to byla hotova hrubá stavba se střechou. I po Santiniho smrti v roce 1723 se stavba nezastavila. Roku 1729 malíř Jan Jiří Etgens vymaloval tři kupole, sochař Ignác Lengelacher doplnil plastickou výzdobu do roku 1734. Dne 7. června 1739 byl chrám vysvěcen.

Mezi Santiniho původními plány a realizací se objevily rozdíly, které zřejmě provedl Klíčník po architekově smrti. Nejpádnější je změna klenebního systému, která umožnila hladší plochu pro fresková výmalba. Přírodní podmínky však byly nepříznivé: západní průčelí se v roce 1728 vyklonilo kvůli nestabilnímu terénu a muselo být zajištěno. Zemětřesení později poškodilo celou stavbu, a tak byla klenba rekonstruována v letech 1770 až 1776. Josef Winterhalder mladší vytvořil novou freskovou výmalbu v chóru.

Dnešní podoba budov pochází z 18. století a představuje cenný doklad barokní sakrální architektury. Klášterní areál zůstává chráněn jako kulturní památka, která svědčí o mistrovství a vytrvalosti stavitelů a umělců své doby.