Tvrziště Dvorce leží v Mirošově v okrese Rokycany na pravém břehu Skořického potoka, poblíž jeho soutoku s Příkosickým potokem. Od roku 1964 je chráněno jako kulturní památka. Z někdejší tvrze zůstaly val a příkop – hmotné svědectví středověké fortifikace a dramatické chvíle jejího zániku.

Zakladatelem Dvorce byl ve čtrnáctém století Dobrohost z Ronšperka, zmíněný v listinách z roku 1353. Tvrz vlastnil jeho syn Zbyněk, který se oženil s Kateřinou ze Sedlikovic. Zemřel před rokem 1407, kdy jeho syn Zdeněk převzal Dvorec. Poslední zmínka o Zdeňkovi pochází z roku 1421. Používal přízvisko Kolvín, jež patrně označovalo rodinnou linii. Podle historika Petra Rožmberského byl Zdeněk synem Nachvala zvaného Kolvín, Zbyňkova bratra. Popravčí kniha jihlavská z roku 1417 pak nepřímo osvětluje dobu Zdeňkova života: vyslýchaný pacholek Jan Holý zde udal jako svého spolupachatele Kolvína sídlícího mezi Rokycany a Dršťkou – pravděpodobně právě Zdeňka.

Během husitských válek byla tvrz dobyta a vypálena. Důkazy této katastrofy se v půdě tvrziště dodnes dochováním: hroty šipek a zbytky vypálené mazanice. Ostatní členové rodu sídlili na Dršťce a opuštěné Dvorce již neměli důvod obnovit. Staré sídlo zůstalo zaniknuté navždy.

Jádro tvrze chránilo osmnáct až devatenáct metrů široký příkop a val. Centrální pahorek má průměr dvaadvacet metrů. Jihozápadní stranu opevnění narušila novodobá cesta. Na pahorku vyrostla v roce 1901 nebo 1891 novogotická kaple Panny Marie Lurdské, která si uchovává paměť na toto místo. Na tvrzišti se ujal pamětný strom Lípa na Purku.

Dnešní návštěvník zde spatří tvrziště s valem a příkopem vytlačeným v terénu. Zbytky vypálené mazanice a hroty šipek v půdě vypovídají o násilném zániku tvrze. Kaple a Lípa na Purku doplňují obraz místa, které si dlouhé věky uchovalo paměť na své středověké počátky a husitské vřavy.