Česká Olešná je empírový zámek situovaný v Jihočeském kraji přibližně tři kilometry severně od obce Strmilov. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka a zůstává nejzápadnějším moravským zámkem. V současnosti je v soukromých rukou a není přístupný veřejnosti.

Počátky osídlení lokality jsou zaznamenány již v roce 1349, kdy se objevují první zmínky o vesnici. Ve druhé polovině patnáctého století je zde doložena tvrz, ačkoli není zcela jasné, zda se tato stavba dochovala až do počátku devatenáctého století.

Zásadní přelom v dějinách zámku přinesla rok 1810, kdy jej koupil francouzský emigrant Josef Laboriette de Saisao. Ten provedl komplexní přestavbu renesančního zámku do empírové podoby. Přestože zámek podstoupil hlubokou transformaci, zachoval si charakteristické prvky renesančního stylu. Laboriette zvýšil budovu o jedno patro, přidal nárožní věž a založil zámecký park. V roce 1892 se stává majitelem měšťan a továrník Karel Brdlík.

Po druhé světové válce, v roce 1948, byl zámek znárodněn a pozemky byly rozparcelovány. V padesátých letech dvacátého století byla provedena kolektivizace. Zámek chátrá až do roku 1955, kdy je rozhodnuto o přestavbě na Domov důchodců. Ten je zrušen roku 1967 a v budově je zřízen ústav sociální péče. Po roce 1989 je majetek vrácen a v roce 1995 se zámek dostává do rukou inženýra Brdlíka. V roce 2000 se ústav sociální péče z budovy vystěhuje.

Architektonicky tvoří zámek pětibokou stavbu s nádvořím stejného půdorysu. Dvě hlavní křídla jsou patrová a reprezentativní, zbývající části přízemní. Nárožní hranolovitá věž s helmicovou střechou stojí na hraně styčné linie hlavních křídel. Celá stavba je zastřešena mansardovou střechou krytou eternitem a plechem. Empírová fasáda, která se zachovala do dnešních dnů, sjednotila vzhled budovy po přestavbě roku 1810. Fasáda východního křídla je vertikálně dělena středovou římsou s volutovými frontony nad okny v přízemí a třináctkou oken zdobených trojúhelníkovými empírovými frontony v patře. Věž obsahovala v přízemí kapli a zdobí ji hodiny viditelné ze tří stran. Obdobně je řešena fasáda jižního křídla s půlkruhovými frontony v přízemí. Součástí areálu byl velký dvůr a řada hospodářských budov – pivovar, lihovar, konírna, stáje, kovárna, truhlárna, chlévy, seníky, sýpka a ledárna. Zajímavé detaily obsahují například sýpka s latinským nápisem nebo staré chlévy s erbem rodiny de Saisao.

Dnes je zámek v dobrém stavu a je udržován v soukromém vlastnictví. Od roku 2000 zde sídlí dřevozpracující firma, která jej využívá jako své kanceláře. K zámku přísluší 420 hektarů půdy. Ačkoli není veřejnosti přístupný, zůstává důležitou stopou bohaté historie Jihočeského kraje.