Kostel Povýšení svatého Kříže (Vrbno) Kostel

Kostel Povýšení svatého Kříže je od 12. století dominantou Vrbna nedaleko Mělníka a patří mezi chráněné kulturní památky České republiky. Jeho postavení v krajině odráží dlouhodobou roli sídelního střediska s церковными i obranými funkcemi.

Podle tradice svěřila královna Kunhuta Štaufská, manželka krále Václava I., snad v roce 1236 kostel do správy špitálního bratrstva sv. Františka, kterému později vyrůstal v Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou. Královna si jako majitelka nedalekého Mělníka ponechala patronátní právo. Počátkem 14. století přešlo vlastnictví na místní vladycký rod Mléčků z Vrbna, kteří jej v roce 1352 prodali již zmíněnému Rytířskému řádu Křižovníků s červenou hvězdou, který se o kostel staral po následující staletí.

Postupná stavební transformace kostela zrcadlí měnící se potřeby i stylové předchůdce. Původně se jednalo o obdélnou románskou loď s tribunou. Ve 14. století přibylo východní pětiboké kněžiště s gotickými klenbami a nástěnnými malbami, které tehdy postupně transformovaly románský ráz stavby. Původní románský portál v jižní stěně nahradilo gotické profilované ostění – to bylo znovuobjeveno po povodních roku 2002. V první polovině 16. století byla kostel rozšířen o pozdně gotickou zvonici s pokladnicí sloužící jako sakristie, čímž získal vzhled poslední útočiště pro místní při nepřátelských útocích. Z doby baroka pocházejí kostelní předsíň a kruchta (1790), která překryla starší gotické prvky.

Nejcennější nález se odehrál v roce 2004, když se pod vrstvami barokních a historizujících přemalbů (poslední z roku 1903) odkryly vzácné gotické nástěnné malby s pašijovým cyklem – obrazy desetiletí či staletí schované z pohledu věřících.

Hřbitov obklopující kostel od jeho vzniku nese stopy bohaté minulosti. Dominantou je hrobka rodu Plačků se sochou anděla. Při archeologických pracích v roce 1969 byl objeven také hrob s depotem přemyslovských denárů. V ohradní zdi stojí dvě kaple: osmiboková barokní kaple sv. Barbory, která až do zrušení hřbitova v roce 1880 sloužila jako márnice a byla zdobena malbami narození, života, smrti a posledního soudu, a jednoduchá výklenková kaple z roku 1828 s sochou sv. Jana Nepomuckého.

Kostel je dnes ve správě Arcibiskupství pražského a patří do farnosti Roudnice nad Labem (od roku 2006). Veškeré cenné vybavení bylo od 90. let 20. století odvezeno do depozitářů. Běžné bohoslužby se již nekonají; kostelem žije jediná poutní mše svatá v půli září, která bývá spojena s komentovanými prohlídkami. Veřejnosti je památka přístupná v rámci Dnů evropského dědictví, případně po domluvě i v jiných termínech.