Kostel Zvěstování Páně v Zahájí představuje charakteristický příklad farního chrámu, jehož архитektура a osud jsou úzce spjaty s historií regionu. Dnes je kulturní památkou chráněnou od 3. května 1958.

Kostel vznikl koncem 13. století jako farní chrám pro obce Mydlovary, Olešník a Zahájí. Byl postaven v příslušném architektonickém duchu doby – v jednoduché goticko-románské stylu rane gotiky. Jeho původní dispozice sestávala z jedné chrámové lodě s pravoúhlým kněžištěm, tedy stavby poměrně kompaktní a funkční. Později, v 15. až 17. století, sloužil jako filiální kostel v farnosti Purkarec, což znamená, že se stal součástí větší církevní struktury.

Během druhé poloviny 15. století došlo k výrazné přestavbě. Na severní straně původního kostela byla přistavěna druhá loď, která měla presbytář trojboce uzavřený – tedy s třemi stranami připomínajícími trojúhelník, což byla sofistikovanější forma než původní pravoúhlé zakončení. Tímto rozšířením kostele se jeho vnitřní prostor podstatně zvětšil.

Zásadní zlom v osudech kostela přišel v květnu 1742, když se v Zahájí odehrála bitva v rámci válek o rakouské dědictví. Oba tehdy stojící kostely při tomto střetnutí vyhořely. Následující opravy a úpravy byly realizovány v barokním slohu, který v té době dominoval evropské architektuře. Při těchto pracích bylo rozhodnuto, že oba původně oddělené chrámy budou spojeny v jednu stavbu – vznikla tak dnešní dvoulodní konstrukce, kterou si turista a věřící mohou prohlédnout.

Interiér kostela vypovídá o rozdílných historických vrstvách. Nejpůsobivější prvkem je rozměrný portálový hlavní oltář pocházející z první poloviny 18. století, na kterém se nachází gotická socha Panny Marie. Mezi dalšími sochami, kterými je kostel vybaven, jsou zobrazeni svatí Zachariáš, Alžběta, Jáchym a Anna. V severní chrámové lodi stojí oltář zasvěcený svatému Janu Křtiteli, který pochází ze stejné doby jako oltář hlavní. Zvláštní pozornost si zaslouží barokní kamenná křtitelnice s cínovým víkem – typický prvek barokní výzdoby – a dva náhrobní kameny z 18. století, které dokládají kontinuitu pohřbívání v kostele.

Zvláštní zajímavostí jsou rokokové varhany, které pochází z dílny Bedřicha Semráda. Tyto varhany nebyly v Zahájí původně – byly sem přemístěny ze starého kostela v Hosíně, což svědčí o praktickém přístupu k ochraně a zachování cenného vybavení během příslušného období.

Dnes kostel obklopuje již nepoužívaný hřbitov, který připomíná středověkou tradici pohřbívání kolem farního chrámu. Návštěvník tak získá nejen architektonický vhled, ale i pocit kontinuity českého duchovního života napříč staletími.