Kostel svatého Apolináře se vzpíná u hlavní silnice procházející Horšovským Týnem na jižním břehu řeky Radbuzy v srdci středověkého osídlení. Tvoří významný stavební trojúhelník spolu s farním kostelem sv. Petra a Pavla a s horšovotýnským zámkem, přičemž dnes slouží jako filiální kostel k paráži sv. Petra a Pavla a je chráněn jako kulturní památka. Stavba byla vztyčena kolem poloviny 13. století patrně s úmyslem učinit z ní nový sídelní kostel horšovských arcijáhnů – to by vysvětlovalo její neobvyklou velikost, která byla pro tehdy ještě málo významnou trhovou vesnici zcela výjimečná. Původně zasvěcen Panně Marii, své současné zasvěcení sv. Apolináři obdržel až od 14. století.

Stavebně zásadním obdobím byla druhá polovina 14. století, kdy byly kněžiště i přiléhající jižní kaple přestavěny z důvodu špatného stavebního stavu. O důležitosti stavby svědčí rok 1391, kdy si tehdejší horšovotýnský arcijáhen vyjednal u papeže Bonifáce IX. odpustky pro věřící přispívající na jej rekonstrukci. Roku 1431 se kostel stal součástí tragických dějin – během husitského obléhání Horšovského Týna byl vypálen spolu s celou pravobřežní částí města.

Dnešní podobu formovalo několik stavebních fází. Věž získala svou podobu v 16. století. Před rokem 1768 proběhly výrazné barokní úpravy, zejména lodi s plackovou klenbou, patrné na severní fasádě. Kostel se skládá z lodi a lehce zúženého kněžiště podobné délky; z jihu k němu přilehá kaple, ze severu sakristie. Pětipodlažní věž se zvonicí se tyčí u severní stěny lodi. Předsíň na západním průčelí nese kruchtu v patře a mansardovou střechu.

Z původní gotické podoby se zachovaly okenní kružby a lomené oblouky. Fascinující je zaslepený ústupkovitý portál na jižní fasádě lodi – jeho styl odpovídá prvkům biskupského hradu na opačné straně řeky, což naznačuje, že se na obou stavbách podíleli titíž kameníci. Kamenická výzdoba interiéru nese znaky stavební hutě Petra Parléře, která v téže epoše pracovala na pražské katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Průchodem dobou jsou i náhrobky v zdích kostela datované od 16. až do 19. století.

Horšovský Týn měl díky své poloze na dálkové cestě spojující Řezno a Prahu strategický význam. Pražští biskupové a arcibiskupové si jej cenili a svými investicemi do stavebního rozvoje přispívali k jeho vzkvétání. Kostel sv. Apolináře je živým důkazem této biskupské mecenášské činnosti.