Kostel svatého Cyrila a Metoděje (Nebušice) Kostel

V samém srdci pražské obce Nebušice stojí farní kostel sv. Cyrila a Metoděje, postavený v letech 1885–1886. Vznikl jako Římskokatolický chrám v novorománském slohu a odpovídá rostoucímu počtu věřících, které dosud nestačily kapacity kostela sv. Jana Nepomuckého v Dejvicích. Obec byla dlouhá staletí přifařena právě k tomuto chrámu a částečně k Liboci.

Myšlenku stavby inicioval strahovský opat Vojtěch Hron, který se stavby nedočkal – zemřel roku 1879. Plány projektu podepsal stavitel Jaroslav Kuchta. Základní kámen byl položen 6. dubna 1885, na výroční den smrti sv. Metoděje, jednoho z patronů chrámu. Vysvětit jej ujal se strahovský opat Zikmund Antonín Starý za přítomnosti šáreckého faráře Erasma Marčana. Roku 1886 byl kostel stavebně dokončen a vysvěcen. Farnost byla ustavena přenesením od kostela sv. Jana Nepomuckého, který dosud leží na území farnosti.

Chrám je jednolodní stavbou rozměrů 27,8 × 10,19 metrů. Dominantou je čtyřboká věž vysoká 38 metrů na západním průčelí s jehlancovou špicí obklopenou čtyřmi nárožními věžičkami. V roce 1886 byly do věže osazeny dva zvony z dílny Arnošta Děpolda a věžní hodiny od Ludvíka Heinze. Hlavní vchod vede z jihu, vedlejší ze západu, třetí umožňuje vstup do sakristie.

Interiér chrámu má jednotný novogotický charakter. Kazatelna, tři oltáře a sochy pocházejí z dílny pražského řezbáře Josefa Krejčíka. Hlavní oltář má retábl se čtyřmi sochami: uprostřed sv. Metoděj v biskupském rouchu a sv. Cyril v mnišské kutně se staroslověnskou biblí, po stranách sv. Zikmund v burgundském oděvu a sv. Vojtěch v kasuli, patróni vybráni na počest strahovským zakladatelům chrámu. Levý postranní oltář sv. Norberta nese sochu světce s monstrancí, pravý je zasvěcen Neposkvrněnému početí Panny Marie. Křtitelnice je z červeného mramoru. Na vítězném oblouku je znak strahovského kláštera od malíře Jana Heřmana. Varhany osazené v roce 1886 vytvořil varhanář Karel Schiffner. Budova fary z roku 1887 stojí bezprostředně vedle chrámu.

Návštěvu chrámu lze vnímat jako setkání se dvěma vrstvami dějin – se slovanskými věrozvěsty, kterým je věnován, a s iniciativou Strahovského kláštera, která poznala měnící se duchovní potřeby rostoucího předměstí. Kostel si do dnešních dnů uchoval svůj harmonický vzhled a jedinečný charakter.