Kostel svatého Jakuba Staršího patří mezi gotické sakrální stavby Kadlína a svou polohou na hřbitově na vyvýšenině jižně od obce vyznačuje historické centrum духовního života obce. Jedná se o Římskokatolický farní kostel, jehož duchovní tradice pokračuje prostřednictvím farnosti Kadlín.

Stavba pochází z první poloviny čtrnáctého století, čímž patří mezi pozdní gotické kostely východních Čech. Své dnešní podoby nabyl v roce 1724, kdy byl prodloužený a upravený, což znamenalo modernizaci starší stavby pro tehdejší potřeby farnosti. Od roku 1966 je kostel právně chráněn jako kulturní památka.

Architektura kostela vypovídá o několika stavebních fázích. Jedná se o jednolodní obdélnou stavbu s pětiboce ukončeným presbytářem opatřeným opěráky. Sakristie na jižní straně je rovněž obdélná. Zajímavostí je patrový přístavek oratoře na severní straně lodi, který předpokládá se, že stojí na starších základech. Průčelí je architektonicky bohaté – člení jej pilastry, obdélný portál se zastavěním polokruhem, niky a ornamentální prvky. Štít korunují bočně křídlaté zdi, průhledy a okno s nikou, celý prvek je zakončen segmentem proloženou římsou. Boční fasád osvětlují okna s polokruhovým záklenkem.

Presbyteriální prostor demonstruje gotické stavitelské dovednosti. Presbytář je sklenut charakteristickou křížovou žebrovou klenbou opírajícímu se o jehlancové konzoly a osvětlen dvěma lomenými okny a jedním oknem kruhovým. Triumfální oblouk mezi lodí a presbytářem je zkosený, což vytváří specifický architektonický efekt. Loď a sakristie mají plochý strop, zatímco prostor pod oratoří je klenuty křížovou hřebínkou. Na severní straně lodi přistupuje gotický hrotitý profilovaný portál, který je typickým prvkem pozdní gotiky.

Vnitřní zařízení odrážuje renesanční a barokní estetiku. Zařízení je rokokové a bylo upravováno v devatenáctém století. Hlavní oltář rokokového stylu s panelováním nese obraz zasvěcení – sv. Jakuba – a je doplněn sochami sv. Prokopa a sv. Vojtěcha. Boční oltáře mají rokokové obrazy sv. Jana Nepomuckého a Panny Marie. Historickou reliquií je cínová křtitelnice s reliéfy pochází z roku 1607, což je doklad kontinuity liturgického vybavení od sedmnáctého století.

Kostel není izolován – hřbitov ho obklopuje tradičního chápáním sakrálního prostoru. Poblíž se nachází dřevěná zvonice postavená na podezdívce, která sloužila k svolávání věřících a signalizaci času. Na hřbitově je také márnice, která doplňuje soubor hřbitovních staveb a služeb.