Kostel svatého Jakuba apoštola v Hřivicích je farní chrám okresu Louny chráněný od roku 1964. Stojí v jihozápadním cípu návsi, na úpatí údolního svahu potoka Hasiny.

Nejstarší zmínka o kostele pochází z roku 1355, kdy místnímu faráři Velislavovi odkázala jednu kopu grošů ročně vdova po lounském konšelu Mikuláši Vlčkovi. Až do roku 1425 se v písemných záznamech objevují jména dalších pěti duchovních správců, mezi nimi rytíř Rudolf z Hořan (1397). Hřivický kostel disponoval slušným nemovitým majetkem a v předhusitském období patřil k pátému nejvyššímu desátku žateckého děkanátu. Ve 16. století jsou zaznamenáni faráři Jiří Klučovský a Jan Lukvin, poslední zmíněný v roce 1549. Po druhé polovině 16. století fara pravděpodobně nebyla obsazena, přestože v osmdesátých letech 16. století tam sídlil Mikuláš Tkadlec, dlužník šlechtičny Aleny z Močidlan. V roce 1603 se v kostele mše již prokazatelně sloužily.

Hřivický chrám se stal filií kostela Nanebevzetí Panny Marie v Opočně, určitě po třicetileté válce, případně již před ní. Matriky byly zavedeny roku 1648. Součástí areálu je zděná zvonice, která je patrně starší než samotný kostel. Profilace oken v horní části věže naznačuje její vznik ve druhé polovině 17. století. Ve zvonnici je umístěn zvon Jakub z roku 1506, což byl důvod, proč se při novostavbě kostela nevystavěla věž. Příčinou novostavby měl být požár, který vypukl snad na počátku dvacátých let 18. století. Projekt nového kostela z roku 1723 vypracoval schwarzenberský architekt Anton Erhard Martinelli; stavbu financoval schwarzenberský patronátní úřad.

Ve čtyřicátých letech 19. století prosazovalo místní obyvatelstvo zřízení lokálie. V roce 1847 se stavěla nová farní budova, do níž se o rok později nastěhoval duchovní. Kostel se tak stal lokálií opočenské farnosti. Farnost byla zcela obnovena v roce 1858 s okrskem zahrnujícím vesnice Konětopy, Pnětluky, Markvarec a Solopysky. Kostel prošel rekonstrukcí fasády v roce 2016.

Architektonicky je kostel jednolodní stavbou s obdélníkovým půdorysem a zaoblenými nárožími. Presbytář má polokruhový závěr se sakristií zaklenutou křížově připojenou k jižní straně. Boční fasády jsou rozčleněny lizénovými rámci a obdélnými okny. Vstupní průčelí, rovněž rozdělené lizénovými rámci, obsahuje portál a dva výklenky se sochami svatého Vojtěcha a svatého Prokopa z roku 1746 od Františka Rottera. Socha svatého Kryštofa, pravděpodobně téhož autora, stojí v presbytáři. Průčelí je zvýrazněno vysokým kladím a štítem s volutovými křídly a trojúhelníkovým nástavcem. Středová část lodi je zaklenutá plackovou klenbou, nad kruchtou a u vítězného oblouku navazují pole talířové klenby. Presbytář je také zaklenutý příčnou plackovou klenbou s konchází v závěru.

Interiér je vyzdoben převážně rokokokým zařízením, přičemž hlavní portálový oltář z první čtvrtiny 18. století je barokní. Oltář zdobí obraz Stětí svatého Jakuba od E. Neumanna (20. století) a tři sochy sv. Petra, sv. Pavla a Nejsvětější Trojice. Rokokový boční oltář svaté Anny Samotřetí, vzniklý po polovině 18. století, je doplněn sochami sv. Jana Nepomuckého a sv. Josefa. Součástí vybavení je také kazatelna se sochou žehnajícího Krista a čtrnáct rustikálních barokních obrazů křížové cesty.