Kostel svatého Prokopa se nachází v sídlišti Nové Butovice v pražské Stodůlce, konkrétně ve východní části Slunečního náměstí v ulici V Hůrkách. Je ekumenickým filiálním kostelem římskokatolické farnosti Praha-Stodůlky a od roku 2017 také farním kostelem farnosti pro neslyšící. Kostel tvoří součást Komunitního centra svatého Prokopa.

Vznik stavby iniciovaly francouzské řádové sestry Kongregace Nejsvětější Svátosti se sídlem v Lyonu. Vedoucí úlohu hrála sestra Madeleine Strobl, představená pražského domu kongregace, která společně se svojí komunitou podporovala projekt administrativně, finančně i duchovně od počátku až po slavnostní otevření. Architekt Zdeněk Jiran vytvořil projekt v součinnosti se svojím kolektivem (Jiran-Kohout architekti, s.r.o.). Stavbu realizovala firma Konstruktiva Konsit a.s. Práce na loďi kostela trvaly od roku 1999 do roku 2001. Opukový základní kámen byl v prosinci 1999 posvěcen papežem Janem Pavlem II. na Letné během jeho návštěvy Prahy. Vlastní stavba byla zahájena 1. března 2000, v dubnu 2001 byl zavěšen zvon na věž. Kolaudace proběhla 10. května 2001, právní moci nabyla o jedenáct dní později. Slavnostní otevření se uskutečnilo 19. června 2001 v 17 hodin. Arcibiskup Miloslav Vlk zde posvětil centrum za přítomnosti starosty Petra Bratského a faráře Mariusza Kuźniara. Širší provoz byl zahájen v září 2001.

Architektonicky se kostel vyznačuje oválným tvarem bez jasného středu či počátku, který podle návrhu vyjadřuje rozumovou neuchopitelnost a nekonečnou platnost myšlenek, pro něž se zde lidé shromažďují. Stavba nese modrý nátěr omítky. Nosnou konstrukci tvoří železobetonový stěnový systém v částech pod úrovní terénu a pravoúhlý skelet v bytovém traktu. Skelet ze zděných pilířů je ztužený obvodovým korunním věncem. Střechu nesou dřevěné sbíjené vazníky a část kaple je osvětlena světlíky z horní strany. Osa kostela symbolicky směřuje k vertikále věže na Slunečním náměstí.

Interiér je řešen flexibilně. Součástí je kaple svatého Prokopa s kapacitou sto osob a polyfunkční hala využitelná jako učebna či klubovna. Obě prostory jsou propojitelné a oddělitelné pomocí posuvných zástěn. V patře s galerií se nachází společenský sál. Právě posuvné panely v interiéru umožňují upravovat velikost kostelní lodi podle potřeb různých bohoslužeb.

Zasvěcením svatému Prokopovi Sázavskému kostel odkazuje na starší tradici. Nad Prokopským údolím stával od roku 1711 poutní kostelík téhož jména, který byl v roce 1966 odstřelen. Dnešní stavba tak připomíná tuto dávnější zbožitost a propojuje ji s moderní architektonickou vízí 21. století.