Evangelický kostel v Jirkově je případ fate, která je zajímavá právě tím, jak odráží velké dějiny Čech na místní úrovni. Jednalo se o luteránský farní kostel, který stál v severních Čechách na parcele v pozdější ulici Jezerská.

Počátky protestantismu v Jirkově sahají hluboko do minulosti. Již v polovině 16. století se Reformace prosadila mimo jiné díky Bohuslavu Felixovi Hasištejnskému z Lobkovic, který od roku 1570 působil jako vrchní zemský soudce a majitel chomutovského panství. Ten zpřístupnil protestantům na sídle Červený hrádek modlitebnu zvanou Lutherboden, kterou věnoval Nejsvětější Trojici. Po bitvě na Bílé hoře roku 1620 a vydáním Obnoveného zřízení zemského roku 1626 však přišel zlom: protestantská obec byla rozpuštěna a její členové nuceni buď přestoupit na katolickou víru, nebo se vystěhovat.

Znovuobuzení protestantské identity v Jirkově přišlo s josefským tolerančním patentem roku 1781. Roku 1824 byl zde znovu vytvořen samostatný protestantský sbor, nejprve přifařený k nedaleké Háberu, a teprve roku 1858 dosáhl statusu samostatné farnosti. Rozhodující impulz přinesl rok 1861, kdy císař František Josef I. vydal protestantský patent, jenž zrovnoprávnil protestantismu s katolickou vírou v celé Habsburské monarchii. V návaznosti na toto rozhodnutí byla zahrnuta stavba vlastního kostela.

Stavba kostela probíhala v letech 1861 až 1863 na severovýchodním okraji Jirkova. Financování bylo zajistěno zejména prostřednictvím Jednoty Gustava Adolfa, původně švédské nadace, která si vytkla za cíl zakládat protestantské kostely v evropských regionech s převahou katolické církve. Architektonicky byl kostel vystavěn v novorománském, tzv. obloučkovém stylu, který byl v té době mezi protestantskými stavbami hojně využíván. Šlo o sálový kostel o křížovém půdorysu, se sedlovou střechou na vnitřní straně a štítovým středním rizalitem. Dominantní prvek stavby tvořila věž s osmibokou jehlanovou střechou. Instruments v kostele – varhany – pocházely z dílny varhanáře Friedricha Ladegasta z Weißenfelsu v Sasko-Anhaltsku, což svědčí o ambicích při vybavení stavby.

Kostel sloužil místní evangelické komunitě až do roku 1945, kdy k němu došlo k nucenému odsunu německého obyvatelstva. Po roce 1948 byl budova předána Církvi československé husitské, která jej však využívala pouze jako skladiště. Od roku 1960 kostel zůstal nevyužitý a postupně chátral. V 80. letech 20. století bylo rozhodnuto o demolici, která se uskutečnila 27. dubna 1984. Na místě, kde stál, byly následně postaveny rodinné domy.

Z kostela dnes zbývá jen pamět – jako stopy mnoha německých staveb na českém území, které čas a dějiny smetly. Místo jeho vzniku si však připomíná příběh znovuobuzení víry a krátké chvíle svobody, která tomuto obnovení dopřála.