Evangelický kostel Vykupitele, známý v německé tradici jako Erlöserkirche, je luteránským farním chrámem v Nejdku, městě v Karlovarském kraji. Od roku 2007 je evidován jako chráněná kulturní památka České republiky.

Osudy tohoto kostela jsou úzce spjaty s bohatou historií protestantismu v Čechách. V 16. století se protestantská víra prosadila mezi obyvateli nejdeckého panství v majetku hraběte Šlika, avšak během třicetileté války byla násilně vytlačena protireformačními krokky. Teprve o Vánocích roku 1631, poté co se tato území ocitla pod kontrolou saských a švédských vojsk vedeným králem Gustavem Adoleem, mohly zde znovu probíhat protestantské bohoslužby. Bylo to symbolické obnovení víry, která zde na tři čtvrtě století nemohla být veřejně praktikována.

Stavba samotného kostela je výsledkem iniciativy místního vikáře Artura Clause. V roce 1901 byl Nejdek jmenován přifařenou obcí k protestantskému kostelu Petra a Pavla v Karlových Varech a Claus téměř ihned zahájil plánování postavení vlastního evangelického chrámu. Stavbu řídil lipský architekt Julius Zeißig, který se věnoval návrhu několika dalších protestantských kostelů v západních Čechách. Stavbu na místě prováděli stavitelé K. A. Otto a Alfred Möckle. Základní kámen byl slavnostně položen 30. srpna 1903 a sotva rok později, 11. září 1904, se konalo slavnostní otevření kostela. Obřad vedl farář Theo Feller z Karlových Varů.

Výstavbu finansovala jednak Evangelická federace, ale zásadní roli sehrala místní mecenášství. Mezi sponzory patřil Carl Lahusen, majitel nejdecké velkopřádelny Norddeutsche Wollkämmerei & Kammgarnspinnerei, papírenský průmyslník Arnošt Schlesinger, který se podílel na nákladech na těžbu a zpracování kamenů, a hraběnka Anna von der Asseburg, majitelka nejdeckého zámku.

Sálový kostel je postaven ve stylu románských kostelů a představuje novogotickou stavbu z přelomu 19. a 20. století. Kostel je konstruován z hrubého kamenného zdiva s rizality. Vnější vzhled dominuje věž chóru, tvořící mohutný věžový blok završený dvěma pletenými střechami se strmými helmicemi. Vnitřní prostor je ozdoben ostrohranými tříslovými klenbami. V okénku kněžiště jsou zachovány vitraje znázorňující apoštoly Petra a Pavla. Součástí původního vybavení byl i oltářní obraz zobrazující zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

Osud kostela se odrazil v dramatických změnách následujících po druhé světové válce. Chrám dlouhodobě sloužil především německému obyvatelstvu města, avšak v roce 1945 došlo k jejich nuceným odsunům do Německa a Rakouska. V roce 1947 byl kostel předán do správy Českobratrské církvi evangelické, která jej spravuje dodnes. Zůstává ceněnou pamětí víry a architektonického odkazu v našem regionu.