Kostel svatého Michala stojí v centru obce Žižkovo Pole, v areálu hřbitova, kde tvoří významnou součást místní římskokatolické komunity jako filiální kostel farnosti Přibyslav. Budova je chráněna jako kulturní památka a představuje zajímavý příklad architektonického vývoje během střední středověku a novověku.

Kostel má své základy v hlubokém středověku. Předpokládá se, že byl postaven v 13. nebo 14. století. Stavba si uchovává gotické jádro, které je patrné zejména v konstrukčních prvcích. V 17. století pak kostel prošel transformací a byl připojen k farnosti Přibyslav, čímž se etabloval jako součást větší farní struktury. Postupem času získal barokní podobu, kterou si do dnešních dnů uchoval.

Architektonicky se jedná o jednolodní stavbu s pravoúhlým závěrem, vystavěnou v barokním stylu nad gotickými základy. Stavba je zděná s kamenným zdivem, které se vyskytuje zejména v soklu věže. Celá budova je omítnuta tvrdou omítkou. Na severní straně se ke kostelu přiléhá hranolová věž se stanovou střechou, která je jedním z charakteristických prvků stavby. Hlavní průčelí na západní straně má předsíň umístěnou na své ose. Jižní strana kostela nese dva přístavky, zatímco na straně východní, poblíž věže, je další přístavek se schodištěm. Střecha celé stavby je sedlová.

Interiér odráží funkční rozdělení typické pro kostoly své doby. Předsíň má kamennou dlážku a je zaklenuta valenou klenbou. Hlavní loď disponuje kruchtu v západní části a je dlážděna cementovými čtvercovými dlaždicemi. Strop lodi zůstává plochý. Osvětlení zajišťují okna – dva okenní otvory v jižní zdi, jedno v kruchtě a dva v zdi severní. Presbytář je zaklenut křížovou klenbou a tvoří tak nejsloženější architektonický prvek interiéru. Součástí stavby je také sakristie, která se nachází v podvěží.

Dnes kostel nadále slouží svému původnímu účelu jako součást farnosti Přibyslav. Jeho umístění v areálu hřbitova jej činí nejen místem bohoslužeb, ale i součástí místního duševního života. Stavba představuje hodnotu nejen jako náboženská budova, ale také jako architektonický dokument, který svou strukturou a vybavením vypovídá o stavebních možnostech a vkusu středoevropského kostela v průběhu několika století.