Kostel svatého Petra a Pavla se zvedá na křižovatce silnic v malé obci Dříteči v okrese Pardubice. Dnes slouží jako filiální kostel římskokatolické farnosti v nedalekých Opatovicích nad Labem a je chráněn jako kulturní památka. Národní památkový ústav jej eviduje pod rejstříkovým číslem 46346/6-2061.

Počátky kostela sahají hluboko do středověku. Roku 1350 je zde připomínána plebánie, tedy farská funkce. Další písemné doklady pocházejí z let 1359 a 1365, což svědčí o tom, že kostel měl během 14. století trvalou obsluhu. V roce 1395 došlo k zajímavé personální změně – plebán Zdech se přestěhoval do Milovic a jeho místo zaujal Jan Jerzán, muž s vlivem na hradeckých i pražských církvích, kterého dosadil patron kostela. V roce 1420 je doložen farář Tomáš. Během 15. a 16. století byla místní fara „podobojí", tedy sdílená. Stopy reformace se objevují v roce 1615, kdy zde působil evangelický farář Pavel Bytecký. V pozdějších dobách se kostel stával postupně filiálkou – nejprve do Dašic, pak do Sezemic. Relace z roku 1677 popisuje bohatou výbavu: stříbrný kalich, mosaznou monstanci, cínovou křtitelnici, dvě velké starobylé svícny před oltářem a tři zvony.

Samotná stavba je jednolodní zděná stavba v gotickém slohu, datovaná do 14. století. Loď má délku 10,50 metrů a šířku 8,80 metrů a výrazně převyšuje presbyterium, jež měří 9,00 metrů na délku a 5,35 metrů na šířku s nepravidelným pětistěnným uzavřením. Klenba lodi je jednoduchá a dřevěná. Okna jsou gotická – v presbytáři tři gotická okna, v lodi dvě kulatá. V presbytáři se zachoval kamenný gotický sanktuář se zbytky zdobení. Gotická klenba presbytáře vyvrcholuje svorníkem s vytesanou hlavou svatého Petra. Hlavní oltář věnovaný oběma patronům nese malbu od chrudimského malíře Papáčka zobrazující svatého Petra a Pavla na zlatém pozadí. Na levé straně presbytáře se nachází malý portál vedoucí k oltáříku Matky Boží. Kazatelna je novodobá, pocházející z 19. století. Sakristie měří 4,20 krát 4,50 metrů a vedou do ní staré železem opatřené dveře se železnými ozdobnými hlavicemi a dlouhými článkovitými závěry.

Zvláštní pozornost zasluhují tři zvony v kamenné zvonici postaveného vedle presbytáře. Zvonice je čtyřhranná stavba se stranou 5,80 metrů, končící jehlancovitou střechou s křížem. Nejstarší zvon z roku 1563 nese nápis o tom, že byl slité k cti a chvále Boha „skrze mistra Adama konwarze". Druhý zvon z roku 1564 připomíná jméno Jana a účel – zvonici „k zaduší" pro farnost. Třetí, nejmenší zvon s průměrem pouhých 60 centimetrů, je poledníkem se slovní moudrostí: „Slovo Panie zůstává na věky věků."

Práce na opravě v roce 1864 měla smutný následek – při té příležitosti byly zničeny staré nástěnné malby, které zobrazovaly přijímání pod obojí způsobou, což by byla cenná zpráva o tehdejších liturgických praktikách. Dnes tento kostel na okraji malé obce představuje svědectví o gotické stavitelství, hlubokých kořenech věrouky a řemeselné dovednosti zvonařů. Návštěvník zde encontrá autentické prostředí českých farností od počátků církevní organizace až do současnosti.