V části Hluboké nad Vltavou zvané Kostelec stojí kostel svatého Vavřince, který tvoří výraznou dominantu své krajiny. Název samotné vsi odkazuje právě na existenci tohoto kostela. Věrohodné historické zdroje naznačují, že kostel patřil archidiakonátu Bechyňskému, přičemž ves samotná spadala pod panství Lomnické. Duchovní i právní pravomoc nad kostelem drželi vladykové z Řek a Jaroslavic.

Kostel vznikl v raně gotickém stylu někdy kolem roku 1300. Jedná se o jednolodní stavbu s trojbokým presbytářem, který byla zpevněn opěráky v závěru. Z této nejstarší gotické doby se zachoval zdobený portál vedoucí do lodi, který až do dnes svědčí o řemeslné zručnosti středověkých stavitelů. Stavba se postupně vyvíjela. Ve druhé polovině 16. století byla zřízena věž, s níž byl propojen přístavek lodě opatřený šnekovým schodištěm. Během 18. století pak kostel prošel zásadní přestavbou v barokním stylu, která mu dala vzhled více consonantní s estetickou náladou své doby. Nynější podoba věže pochází z roku 1862, kdy si kostol znovu vyslouží svůj vzhled.

Kostel je obklopen hřbitovem obehnaným zdí a představuje důležité místo pro pietní vzpomínku. V jeho kryptě spočívají členové vlivné rodiny královských lovčích Poněšických z Poněšic. Zde se dochoval soubor jejich renesančních náhrobků, z nichž alespoň jeden, náhrobek Jana Poněšického z roku 1580, zůstává čitelný. Pohřbeni jsou zde i členové šlechtické rodiny Budkovských z Budkova, majitelů tvrze a dvora v Němčicích na území Líšnice.

Osud zvonů kostela vypráví příběh 20. století. Původně měl kostel tři zvony; zvonice stála v blízkosti kostela až do roku 1867. Z tohoto původního vybavení se zachoval zvon z roku 1565 se značnými rozměry – průměrem 90 centimetrů a výškou 75 centimetrů. V roce 1936 dostal toto zvonům nové srdce. Zbylé dva zvony byly zabaveny během první světové války. Po jejím skončení byly pořízeny zvony nové, ty však sdílely smutný osud a byly zabaveny během druhé světové války.

Dnes je kostel chráněn jako kulturní památka od 3. května 1958. Architektonická vrstva jeho vývoje z gotiky přes renesanci a barok až do novověku, spolu s bohatou ikonografií pohřbených osobností, činí z něj значимé místo pro studium dějin střední Evropy.