Zámek Hradec nad Moravicí se nachází v jižní části stejnojmenného města v okrese Opava. Areál tvoří dva výrazně odlišné objekty: starší Bílý zámek a novogotický Červený zámek z 19. století s dominantní hlavní vstupní branou. Od roku 2001 nese status národní kulturní památky a je ve vlastnictví státu, jeho správu zajišťuje Národní památkový ústav.

Místo později obsazené zámkem bylo osídleno již od první poloviny 8. století; nejpozději od 10. století zde stálo hradiště. Prvních písemných zmínek se dočkáme z konce 11. století, kdy kronikář Gallus Anonymus zaznamenal neúspěšné obléhání Hradce polským knížetem Boleslavem II. Smělým roku 1060. V následujícím století se Hradec stabilizoval jako důležité místo – roku 1078 se v zakládací listině kláštera Hradisko zmiňuje zde existující celní stanice.

Rozsáhlý gotický hrad vznikl v polovině 13. století za Přemysla Otakara II., následující po požáru staršího objektu. Tímto začíná dlouhé období, kdy Hradec patřil českým panovnickým dynastiím, především opavské linii Přemyslovců. Roku 1269 převzal správu Opavska nemanželský syn Přemysla Otakara II., kníže Mikuláš I. Opavský, který zde trvale sídlil. V turbulentních dobách následujícího století se Hradec stala střediskem soupernictví a byl i dočasně zastavován polským piastovským dynagiím. Roku 1318 bylo oficiálně ustanoveno samostatné Opavské knížectví pod vládou Lucemburských.

Postupně však Opava převzala roli politického centra a Hradec ztrácel na vlivě, obzvláště po husitských válkách. Vlastnictví se zplitickovalo a zámek se dostával do rukou různých moravských a slezských šlechtických rodů. Od poloviny 16. století jej déle než padesát let drželi Cetrysové z Kynšperka, kteří jej přestavěli v raně renesančním stylu.

Nový impulz přišel roku 1581, když si zámek jako zástavu vzal vlivný dvořan a diplomat Kašpar Pruskovský z Pruskova. O tři roky později jej získal do dědičného vlastnictví, čímž skončila éra Hradce jako majetku českých panovnických dynastií. Pruskovský zahájil zásadní přestavbu trvající více než třicet let (1585–1620), která transformovala Hradec z pohraniční pevnosti v pohodlné renesanční sídlo. Třicetiletá válka výrazně poznamenala stavby – mezi lety 1626 a 1627 jej okupovalo dánské vojsko, později jej zámek procházel rozšiřováním opevnění.

Po válce přišla doba barokních úprav. Do konce 17. století dosáhla své definitivní podoby jako čtyřkřídlá budova s rozlehlým nádvořím. Praskovští jej vlastnili dlouhých 150 let, dokud jej roku 1733 neprodan, kdy se pozornost poslední generace obrátila na další slezské a moravské majetky.

Dnes stojí Hradec jako svědek bohaté středoevropské historie, přístupný návštěvníkům, kteří se zajímají o vývoj středověké architektury i osudů regionálních mocností.