Zámek Kovanice stojí ve stejnojmenné vesnici ve Středočeském kraji, jihovýchodně od Nymburka. Na místě, kde dnes stojí, se předpokládá existence panského sídla již ve středověku — snad již ve 13. století zde stávala tvrz, v níž mohl sídlit Sudomír z Kovanic, připomínaný roku 1266. V letech 1318–1323 patřila vesnice s tvrzí Bohuslavě z Klučova, roku 1376 pak vdově Elišce z Lichtenburka. V polovině 15. století po smrti Kryštofa z Věžek a jeho sestry Markéty připadly Kovanice jako odúmrť králi a roku 1459 je získal Petr ze Snětu.

Zásadní proměna sídla nastala po roce 1585, kdy Markéta a Veronika — tety po zemřelé Anně Alžbětě Chvalovské — statek prodaly Václavovi Březskému z Ploskovic. Ten starou tvrz rozšířil o renesanční zámek, čímž dal místu novou podobu i nový charakter. Václav Březský ovšem patřil k první z dlouhé řady majitelů, kteří se na Kovanicích rychle střídali. Statek postupně přecházel přes Karla a Adama z Biberštejna, nymburskou měšťanku Annu Hlavnicovou se synem Martinem, dále na Barboru Křineckou ze Žerotína a po rodinných sporech jejích synů jej roku 1609 získali bratři Křinečtí, kteří jej vzápětí prodali Johaně Švihovské ze Sloupna.

Někdy v průběhu 17. století — podklad neupřesňuje, který z tehdejších majitelů tak učinil — byl zámek přestavěn v barokním slohu. Po Johaně Švihovské zdědila Kovanice její dcera z prvního manželství Alena Střelová z Rokyc, provdaná za Karla Krakovského z Kolovrat. Po jeho smrti kolem roku 1629 synové panství roku 1630 prodali Václavovi Kaplíři ze Sulevic, který na zámku pobýval tři roky a poté jej postoupil Petrovi Štirnskému ze Štirnu. Ve druhé polovině 17. století se vlastnictví měnilo doslova rok od roku: roku 1668 hrabě Ludvík z Colloredo-Waldsee, téhož roku hrabě Ferdinand Ignác Matyáš Gallas, roku 1669 Jan Petr Hubryk z Hernštorfu a roku 1676 Bohuslav Vratislav Jezberovský z Olivové hory, po jehož smrti roku 1679 zdědila Kovanice jeho nezletilá dcera Angelina Markéta. Ke konci 17. století se majiteli stali hrabata z Morzinů a na začátku 18. století hrabě Jan Václav z Bubna a Litic. Roku 1730 převzal zámek hrabě Maxmilián Lažanský. Za válek o rakouské dědictví byl zámek roku 1744 vydrancován pruským vojskem. Ve třetí čtvrtině 18. století přešly Kovanice na Antonína a Kateřinu z Rychtrů; buď Lažanští, nebo Rychtrové nechali upravit interiéry prvního patra ve stylu rokoka. Roku 1835 byl součástí zámeckého hospodářského dvora i pivovar. Roku 1845 koupil zámek svobodný pán Jiří Šimon ze Siny a připojil jej k poděbradskému panství, čímž Kovanice ztratily funkci samostatného sídla. Po roce 1854 zde po určitou dobu fungovala škola.

Dnešní podoba zámku pochází z poloviny 18. století. Hlavní jednopatrová budova má dvanáct okenních os, její zdi podpírají mohutné opěráky a fasády člení barokní prolamované nadokenní římsy. Do zámku se vstupuje bosovaným půlkruhovým portálem. Celý areál včetně ohradní zdi s pilířovou bránou je chráněn jako kulturní památka.

Pro zvídavého návštěvníka představují Kovanice místo, kde lze sledovat, jak jedno venkovské sídlo za necelých tři sta let prošlo rukama desítek různých šlechtických rodů a úředníků. Renesanční základ, barokní přestavba, rokokové interiéry a pruské drancování — to vše se odehrálo na jednom místě, dnes klidně stojícím v středočeské krajině nedaleko Nymburka.