Masarykův kulturní dům stojí v parku na mírném svahu jihovýchodně od centra Mělníka, mezi ulicemi Kpt. Jaroše a Krombholcovou, s hlavním vchodem orientovaným do ulice 28. října. Od roku 2008 je chráněn jako kulturní památka, přičemž ochrana se vztahuje nejen na samotnou budovu, ale také na sochu Tomáše Garrigue Masaryka uvnitř a vymezené pozemky.

Vznik tohoto unikátního objektu iniciovala potřeba moderního kulturního zařízení pro město. Architektonická soutěž na stavbu víceúčelového kulturního domu byla vyhlášena v roce 1930. Zvítězili v ní místní architekti Josef Širc a Bedřích Zeman, jejichž návrh byl následně sloučen s ekonomičtějším řešením Jana B. Zeleného. Město zakoupilo pozemek bývalé vinice Šafranice a vytvořilo zde okrasný park dle návrhu Josefa Adámka, architekta a profesora zdejší Vyšší školy ovocnářsko-vinařské a zahradnické. Financování zajišťoval Spolek Masarykova kulturního domu na Mělníce, založený v roce 1932, který získával prostředky pořádáním kulturních akcí. Přispívaly také místní podniky, instituce a jednotlivci. Při stavbě pomáhalo mnoho lidí svozem materiálu z širokého okolí.

Budova byla slavnostně otevřena 28. června 1936. Premiérou se stalo představení hry Ladislava Stroupežnického Naši furianti v podání divadelního souboru Vojan. Souběžně byla otevřena výstava Masarykovo dílo a kulturní snažení na Mělníku.

Architektonicky jde o cihlovou stavbu obdélného tvaru s železobetonových stropy. Střecha z ocelových vazníků je pokryta měděnou krytinou. Hlavní vstup v západním průčelí je zakomponován do mírně předstupujícího rizalitu s jednoduchým portálem a kamennými obklady. Vstupní dveře jsou zasazeny do trojdílné skleněné výplně. Na jižní straně vystupuje půlkruhový útvar. Fasáda kombinuje břízolity a zdivo z červených cihel, doplněné měděnými, dřevěnými a kamennými prvky. Pamětní deska vpravo od vchodu dokumentuje základní údaje stavby.

Dům byl navržen jako víceúčelový prostor. Interiér je rozdělen do tří částí: střední část tvoří vstupní hala s monumentálním schodištěm do prvního patra obsahující sochu Tomáše Garrigue Masaryka; jižní část obsahuje výstavní prostory a knihovnu s čítárnou; severní část je určena divadlu se zázemím. Toto schéma se opakuje v obou podlažích. Divadelní sál sloužil zároveň jako kinosál. Součástí byla i malá koncertní sála a víceúčelové salónky.

Funkce objektu se v průběhu času měnily. V roce 1952 byla budova přejmenována na Kulturní dům kapitána Otakara Jaroše. V sedmdesátých letech byla knihovna přestěhována jinam v městě. Muzeum bylo po roce 1948 přemístěno do zámku. V roce 1982 zde probíhalo natáčení filmu Jak svět přichází o básníky. Dům dodnes zůstává součástí kulturního života Mělníka a svědčí o architektonických ambicích meziválečného okresu.