Hrad Pecka stojí na nevysokém meziúdolním hřbetu orientovaném severojižním směrem vysoko nad stejnojmenným městysem v Královéhradeckém kraji na severovýchodě okresu Jičín. Své jméno nese přesně podle hory, na níž se nachází, a název hradu pak převzal i městys pod ním. Jedná se o zříceninu z 14. století, která v průběhu své dlouhé historie měnila majitele desítky krát a stala se sídlem některých z nejvýznamnějších postav české historie.

Stavitel hradu použil místní materiál – permokarbonské horniny těžené přímo na místě, z nichž vznikly charakteristické stěny pevnosti. Při stavbě bylo nutné ve skále vykovat rozsáhlý elipsovitý příkop, který byl doplněn valem. Největší práce na jeho vyhloubení bylo třeba vykonat na jižní a východní straně, kde bylo potřeba přirozeného malého převýšení umělě zvětšit. K hradu veduly dvě cesty – jedna od západní strany k bráně a druhá od města kolem již zasypaného příkopu. Západní cesta byla zakončena mostem s třemi oblouky a padacím mostem na spojení s pevností.

Dvůr hradu měl čtverhranný půdorys obklopený stavbami, kde byly místnosti zdobeny obrazy z mytologie. Součástí byla klenutá kuchyně, světnice, vysoké komíny a v jihozápadním rohu kaple. Pod palácem se dochováno několik starých vinných a pivních sklepů. Hrubá okrouhlá věž stálá v rohu paláce byla v 17. století svržena a zbyly z ní jen základy. Stavby byly po léta zdobeny znaky rodů spřízněných se Škopky z Bílých Otradovic a Haranty z Polžic.

První zaznamenaný pánem hradu byl Budivoj z Pecky. Postupem času jej drželo osm pánů za dvacet let. Mezi nejznámější majitele patřil Mikuláš Hořický z Hořic, který byl hofmistrem krále Jiřího a později nejvyšším písařem, vášnivým chráncem jednoty bratrské. Výrazným majitelem byl Jindřích Škopek z Bílých Otradovic, za něhož se hrad významně rozšířil. Po jeho smrti byla Pecka rozdělena mezi jeho syny. Hrad stihl oheň, ale byl znova opraven a rozšířen. Slibný byl osud pod Kryštofem Harantem z Polžic a Bezdružic, který byl polyhistorem, cestovatel a autor cestopisů. Roku 1621 jej však zajali habsburští vojáci pod vedením Albrechta z Valdštejna a následně jej popravili na Staroměstském náměstí v Praze. Albrecht z Valdštejna pak hrad získal a roku 1627 jej daroval kartuziánskému řádu.

V roce 1830 postihly hrad ničivé následky požáru vypuknuvšího v městečku – Pecka téměř úplně shořela a zbyla z ní jen dvě světnice a jeden útulek, kde žila poslední jeho obyvatelka. Obnova se dočkala až ve čtyřicátých letech dvacátého století, kdy byl upraven k muzejním účelům.