Semilasso sídlí v ulici Palackého číslo 126 v brněnské čtvrti Královo Pole, na křižovatce s ulicí Kosmovou. Název centra není náhodný – má hluboké evropské kořeny sahající do 19. století a osobnosti významného pruského šlechtice.

Počátky sahají do první poloviny 19. století, kdy při císařské silnici vedoucí z Brna na Svitavy vznikl zájezdní Morgensternův hostinec na okraji osady Ugartov. Stavení patřilo k panství Schaffgotschů. V 30. letech 19. století jej na delší pobyt navštívil pruský kníže Hermann von Pückler-Muskau, tvůrce parků a cestovatel, který tu vytvořil pseudonym Semilasso – název odvozený od francouzského motta „Tout casse, tout passe, tout lasse" (vše se rozbíjí, vše přechází, vše unavuje), znamenal „zpola odpočinutý". O roku později vytvořil z těchto zkušeností pseudonym Tutolasso. V roce 1836 zde kníže dokončil svůj cestopis Semilasso in Afrika, jenž se stal dobovým čtenářským hitem a obsahoval fiktivního hrdinu stejného jména. Majitel hostince tak hostinec pojmenoval Zum Semilasso – U Semilassa – a stal se místní legendou. Původní hostinec se vyvinul v kulturní centrum Králova Pole, kde ve zdobeném sále probíhaly společenské akce.

Roku 1869 zde skončila trať brněnské koněspřežné tramvaje a na dvoře hostince byla vybudována jednou ze tří vozoven, kterou však využívala pouze v éře tažné síly. Roku 1900 byla trať elektrifikována. Na přelomu 19. a 20. století vyrůstal v blízkosti nový kulturní dům v stylu historizující eklektické architektury. Nová stavba měla velký sál, restauraci a zahradu. Od roku 1904 jej v pronájmu měl královopolský dělnický spolek a budova byla známa jako Dělnický dům.

Po druhé světové válce budovu využívala pro své účely Královopolská strojírna, následně ji spravovalo Obvodní kulturní a vzdělávací středisko Brno V. Během druhé poloviny 20. století prošla stavba různými přestavbami, zejména nekvalitní dvorní dostavbou v 80. letech, takže z původní budovy zůstala fakticky jen uliční obvodová zeď s fasádou. Roku 1999 byla na Semilassu odhalena pamětní deska herce Karla Högra, který zde začínal svou hereckou kariéru.

Poslední kapitolu zapsala rozsáhlá rekonstrukce z let 2002–2003 podle projektu architektonického ateliéru RAW. Restaurace a společenský sál byly doplněny nárožní dvoupodlažní kavárnou se skleněnou věží, která se stala novou dominantou stavby. Původní hostinec na sousední parcele, pocházející z druhé poloviny 18. století, byl zbořen na jaře 2006. Na jeho místě vyrůstal v letech 2007–2009 bytový dům Nové Semilasso. Samotný Semilasso je od té doby majetkem města Brna; od roku 2004 jej provozuje soukromá společnost Glanc.

Semilasso tedy představuje jedinečnou vrstvu evropské kulturní historie – místo, kde se setkala středoevropská šlechta s českou společností, kde se jednalo o tramvajový uzel i dělnické setkání. Návštěva centra umožňuje pociťovat průnik historických epoch od éry koňských tramvají až po současný kulturní provoz.