Cisterciácký klášter Zlatá Koruna leží v jihočeské krajině zhruba osm kilometrů od Českého Krumlova. Jeho název pojí s duchovní historií špičku – byl věnován relikvii trnu z Kristovy koruny, kterou český král Přemysl Otakar II. obdržel od francouzského krále Ludvíka IX. Svatého. Ludvík IX. získal tuto relikvii od konstantinopolského císaře Balduina II. a nechal si pro ni postavit chrámu Sainte-Chapelle v Paříži. Jistota, jak se tento cenný předmět dostal do české země, není známa; historici uvažují buď o toku skrze Richarda Cornwallského, římského krále spojeného s českým dvorem, nebo skrze struktury cisterciáckého řádu.

Král Přemysl Otakar II. založil klášter roku 1263 jako druhou zeměpanskou fundaci řádu cisterciáků v Čechách. Zakládání preparovalo léta: již v roce 1259 byla podána žádost generální kapitule řádu, kterou posuzovali opati z rakouských klášterů. Samotné založení se uskutečnilo až v roce 1263, možná jednak v návaznosti na vítězství v uherské válce (bitva u Kressenbrunnu 1260), jednak z taktického důvodu – posílení královského vlivu v jižních Čechách a upevnění cesticko-rakouské unie. Král věnoval klášteru rozsáhlé majetky na Boleticku a Netolicku se cca 880 čtvereční kilometry lesů a tak zabránil, aby půdu rozchvátali šlechtici. Za mateřský klášter zvolil Přemysl Otakar II. benediktinský klášter Heiligenkreuz. Dne šest dubna 1263 opustili mniši Heiligenkreuz s bývalým opatem Jindřichem; do Zlaté Koruny přišli v polovině dubna.

Nejstarší dochovanou stavbou kláštera je dvoupodlažní kaple Andělů strážných, datovaná snad na rok 1270. Její funkce být podobná kapli Sainte-Chapelle v Paříži – sloužila jako depozitář cenné relikvie trnu; případně měla funkci špitální kaple. Záhy po založení však klášter postihlo neštěstí. Po roce 1276 Vítkovci klášter zničili. Obnova přišla až roku 1291 za vlády krále Václava II., kdy přišli obnovit duchovní život mniši z kláštera Plasy. Nový konvent obdržel nové statky od pánů z Bavorova a Michalovic.

V následujících staletích se klášter stal důležitým zemědělským a kolonizačním centrem – vyvíjel osidlování, při kterém vzniklo na Boleticku přibližně padesát nových vesnic, což je v českém cisterciáckém prostředí bez obdoby. Roku 1354 klášter postihla velká číž – budovy částečně vyhořely. Během čtrnáctého století se klášter ubránil mnoha sporům o své panství – s majiteli okolních statků, s konkurenčními kláštery a s vyšehradskou kapitulou. Právní spory (roku 1360 až 1396) převážně skončily ve prospěch zlatokorunských mnichů. Přelomu čtrnáctého a patnáctého století se hospodářská situace kláštera zhoršila.

Dnešní klášterní areál ve správě Národního památkového ústavu uchováva budovy převážně středověké – kostel, ambit, kapitulní síň, kaple Andělů Strážných a opatství – některé částečně barokně upravené. V historické části obce se dochovaly také gotické stavby laického kostela sv. Markéty a zbytky fortifikací. Klášter je jako národní kulturní památka České republiky přístupný veřejnosti a nabízí vhled do života středověkého cisterciáckého řádu a do dějin jižních Čech.