Kostel Nanebevzetí Panny Marie dominuje Velkému náměstí v Hradci Králové jako barokní monument rozmanitých dějin. Jde o rektorský kostel jezuitů, který stavebně navazuje na jezuitskou kolej Nové Adalbertinum. Své podobě dominují dvě věže dosahující výšky 44,2 metru a bohatě zdobené průčelí v duchu vídeňského stylu, které už od roku 1704 doplňují čtyři sochařské figury – sv. Ignáce, sv. Františka Xaverského, sv. Aloise a sv. Stanislava.

Stavbu iniciovali jezuité v roce 1654 podle plánů architekta a člena řádu Carla Luraga. Práce trvaly dvanáct let, až do roku 1666. Kostel však brzy poznal dramatické zkoušky. V roce 1762 jej nejdříve vyrabovali pruští vojáci, poté jej silně poškodil požár. Již v následujícím roce 1765 jej však obnovil stavitel František Kermer a téhož roku proběhlo jeho nové vysvěcení. Větší zlom přišel v roce 1773, kdy byl jezuitský řád papežem Klementem XIV. zrušen. Kostel pak přešel do majetku armády a stal se posádkovým chrámem. Tato vojenská éra měla své riziko – v roce 1857, když armáda kostel opravovala, vyhořel znovu. Až v roce 1900 se vrátil do rukou jezuitů, kteří jej celý opravili a vrátili jeho původní určení.

Stavba je jednolodní s párově uspořádanými bočními kaplemi. Loď měří 40 metrů na délku, 20 metrů na šířku a 20,3 metru na výšku. Lucerna dosahuje 30 metrů. Půdorys vychází ze základního jezuitského typu chrámu Il Gesù. Vnitřek zahajuje severní vstup do předsíně, nad níž se nachází kůr se vzácnými dvoumanuálovými barokními varhanami z roku 1765, které postavil králický varhanář Josef Streussel.

Výzdoba interiéru vypovídá o dlouhých obnových. Původní štuk a fresky z let 1664–1666 měl na starosti štukatér Domenico Gallo a řádový freskař Kryšof Reffeel. Po statických problémech byly roku 1730 nahrazeny freskami olomouckého malíře Jana Kryštofa Handkeho s mariánskými motivy. Požáry však značnou část mobiliáře zničily. Výjimkou zůstala kaple sv. Ignáce Loyoly, která unikla poslednímu požáru. Na jejím oltáři stojí mistrovské plátno Petra Brandla: Glorifikace sv. Ignáce z doby kolem 1730. Presbytář dostal po požáru iluzivní fresku hlavního oltáře od Josefa Kramolína a obraz Nanebevzetí Panny Marie od Ignáce Raaba. Boční oltáře a kazatelnu zdobí sochařská díla Karla A. Devotyho a Ondřeje Deckera. Kaple sv. Josefa se samostatným vstupem na východní straně má freskový oltář a obraz sv. Rodiny rovněž od Kramolína. Křížovou cestu představují čtrnáct obrazů od akademické malířky Ludmily Jandové.

Kostel tak působí jako palimpsest – v něm se čtou vrstvy staletí, každá značená kataklyzmatem či novou péčí řemeslníků. Pro zájemce o barokní architekutru a malířství to znamená cestu skrze změny v nářadí, estetice a teologii, kterou jednotlivé doby vnesly pod jeden krov.