Kostel Navštívení Panny Marie stojí v Horním Vítkově v okresu Liberec na místě, kde se kdysi rozprostíral hřbitov. Od roku 1966 je chráněn jako kulturní památka. Dnes je to jedním z mála písemných svědků střídavé bohatosti i tíživosti dějin této části Čech.

Sakrální stavba zde vznikla v několika etapách. Předpokládá se, že prvotní kostel byl postaven jako dřevěná stavba již v období 1330–1335 a vydržel, i přesto s početnými úpravami, více než čtyři století – až do roku 1575. Právě v tomto roce započala stavba nové, kamenné svatyně s podporou frýdlantské vrchnosti, konkrétně Melchiora z Redernu. Nová stavba však čekala ještě dlouhá období změn. Po skončení třicetileté války, v letech 1671–1680, došlo k její zásadní úpravě. Byla vyzděna trojlistá apsida (trojlistý závěr), změnil se tvar oken a pořídilo se nové vnitřní zařízení. Věž, která v té době chyběla, byla přistavěna až v roce 1703 s charakteristickým tvarem – dolní část čtyřhranná, horní část osmihranná.

Největší vnitřní transformace proběhla v roce 1714. Okna v lodi se zvětšila, vznikl nový barokní oltář s obrazem Navštívení Panny Marie libereckého malíře Philippa Leubnera. Uvnitř se objevila barokní kazatelna, velký kříž a čtyři obrazy evangelistů v rozích. Součástí vybavení byla i socha sv. Jana Nepomuckého. V 19. století se přidalo další vybavení: roku 1866 varhanní dílo z dílny Fr. Müllera, roku 1883 barevná vitrážová okna. Na počátku 20. století byly do kostela v roce 1905 dovezeny vyřezávané jesličky z Tyrolska, roku 1913 se sem dostal proud elektrického proudu a roku 1930 instalovány nové varhany. Interiér zdobila také velká freska na stropu znázorňující scénu Navštívení Panny Marie u sv. Alžběty.

Architektonicky se jedná o jednolodní stavbu se západní věží a trojlistým presbytářem rozčleněným lizénami. Věž nese výše zmíněné asymetrické proporce. Presbytář je sklenut nízkou plackovou klenbou s lunetami, vybavený novověkou malbou. Unikátní součástí interiéru je dvoupatrová dřevěná kruchta se zdobným malováním.

Druhá polovina 20. století přinesla kostelíku těžké časy. Po vysídlení německy mluvícího obyvatelstva začal gradovat jeho úpadek. Komunistický režim v 50. letech způsobil demolici řady staveb v okolí. V roce 1980 byla zbořena fara, panský dům a zlikvidován hřbitov. Kostel, tou dobou prázdný a bez údržby, sloužil jako sklad nábytku. Střecha byla děravá a připadala se rozpadat, fasáda zničena. Tímto stavu trpěl až do konce 20. století.

Obrat přišel až s občanským sdružením „Svítání – Horní Vítkov", které se ujalo zácharanné iniciativy. Od roku 2015 začala koordinovaná obnova. Kostel byl pronajat této skupině místních nadšenců, která zde pomalu postupně provádí nezbytné práce na záchraně stavby a její budoucnosti.