Kostel Seslání svatého Ducha stojí v severočeské obci Višňová v okresu Liberec, v Frýdlantském výběžku v bezprostřední blízkosti česko-polské státní hranice. Jde o skromnou farní stavbu s bohatou historií sahající do středověku.

Historie této stavby se rozprostírá od 12. do 20. století. Podle německojazyčné regionální literatury kaple existovala již v roce 1160. První písemná zmínka o farním kostele pochází z roku 1346, kdy měl věž, dva zvony a tři oltáře. V roce 1468 vyhořel; jeho nástupce byl postaven v roce 1492. V létech 1802–1804 prošel kostel výraznou barokní přestavbou, během níž byla zvýšena loď. Po druhé světové válce sloužil jako skladiště a ustájení dobytka. Během vytyčování hranic mezi Československem a Polskou lidovou republikou (Smlouva podepsaná 13. června 1958) se kostel vrátil ze Polska zpět na československé území.

Architektonicky jde o jednolodní stavbu v raně gotickém slohu. Presbytář má obdélníkový půdorys; na jeho severní straně stojí čtvercová věž hranolového tvaru, která je zakončena osmibokou nástavbou s cibulovou bání. Nad presbytářem se rozprostírají dvě pole křížové žebrové klenby. Loď kostela je pokryta plochým stropem. V presbytáři se nachází dřevěná postranní kruchta, v lodi pak trojramenná kruchta s dvoupatrovými postranními rameny.

Zvláště pozoruhodný je neobvyklý vstup do věže. Dveřní otvor vede do zdvojeného záklenku z pečlivě opracovaných pískovcových kvádrů. Přední část je ukončena plným obloukem dvakrát vyšším než zadní portálek s obloukem lomeným. Podle analogie s městskými bránami se předpokládá, že uzavírání vstupu mohla řešit padací mřížka, a kostel by se tak mohl řadit mezi opevněné stavby; obdobné řešení je známo z Polska a Rumunska. Věž má čtvercový půdorys se stranou dlouhou 630 centimetrů a zdivo tlusté 150 centimetrů.

Vnitřek kostela neobsahuje historicky významné vybavení ani varhany. Zajímavostí jsou figurální náhrobníky z přelomu 17. a 18. století, z druhého desetiletí 18. století a z doby okolo roku 1730. Na jižní vnější stěně věže se nacházejí barokní náhrobníky z druhé poloviny 17. a počátku 18. století.

Kolem kostela se rozprostírá hřbitov, kde se nachází barokní epitaf ve formě oltáře s vysokým figurálním reliéfem, zdobeným stuhou a akantovými ornamenty (počátek 18. století), a klasicistní náhrobek z doby kolem roku 1800. Tyto kameny svědčí o dlouhé kontinuitě života v tomto pohraničním chrámě.