Farní kostel svatého Bartoloměje v Rumburku je slohově neurčitá sakrální stavba stojící na Dobrovského náměstí, od roku 1985 chráněna jako kulturní památka. Jméno svého patrona nese již více než šest set let – první doložená zmínka o existenci kostela pochází z roku 1388. Této dlouhé tradici se ovšem nevyhnuly dramatické zkoušky, které české země provázely.

Původní středověkou stavbu těžce poškodily husitské války a následující střety 15. století. Nynější objekt zřejmě částečně využívá starší konstrukci z těch dob, připomíná se roku 1545 a byl vysvěcen v roce 1546. Zvláštní, poměrně neobvyklé uspořádání stavby vede ke spekulacím, že byla původně součástí nějakého většího komplexu – předpokládá se, že mohla být spojena s obytným objektem, snad panským sídlem. Následující staletí nebyla pro kostel snadná. Postupem času jej poškodily řady požárů – vyhořel roku 1614 a znovu roku 1624. Po požáru byl opraven v roce 1746 a dálší úprava proběhla v roce 1874. V první polovině 17. století byla ke kostelu připojena také kaple.

Architektura kostela odráží jeho dlouhý vývoj. Jde o jednolodní stavbu obdélného půdorysu s pětiboce uzavřeným presbytářem. Na severní straně presbytáře se vznáší hranolová věž s barokní nástavbou na dvě patra. Na straně jižní se nachází obdélná kaple trojbočného zakončení. Zvenčí je kostel artikulován vysokými hrotitými okny a kruhovými okny nad nimi; presbytář je podporován opěráky. Boční kaple má oblamované lizény a také kruhová okna. Zvlášť zajímavé je slepé okno v závěru presbytáře zdobené rokokovou fresků zpodobňující Boha Otce s mensy se svatostánkem a monstrancí.

Interiér kostela je sklenut valenou klenbou s lunetami v presbytáři, lodi i boční kapli. V boční kapli spočívá klenba na polosloupech, mezi nimiž se nacházejí slepé arkády a nad nimi kruhová okna. Po severní straně lodi je vybudována tribuna. Zařízení pochází převážně z 19. století a má novorománský ráz. Výjimkou je rokokový oltář svatého Jana Nepomuckého z 18. století. Mimo kostel jsou k vidění náhrobníky pocházející z období 1681, 1682 a 1695.

Po roce 1945 se kostel dočkal těžkého chátrání. Následky tohoto dlouhého úpadku byly až generální opravou napraveny až koncem 20. století. Dnes si návštěvník může prohlédnout jednu z mála středověkých sakrálních staveb širšího okolí, která si uchovala svou autentičnost a umožňuje sledovat vrstvení architektonických slohů od středověku přes barok až po novodobou dobu.