Nejstarší nalezené stavební prvky dokazují existenci kostela již v létech 1340 až 1350. Zásadní pozdně gotická přestavba proběhla mezi roky 1545 až 1557. O přestavbě z roku 1545 svědčí dochovaná deska s aliančním znakem Adama z Vartenberka a jeho manželky Sybily, rozené Šlikové, kterou vidíme dnes zazděnou nad vchodem do sakristie. Dokončení stavebních prací v roce 1557 potvrzuje další deska umístěná uvnitř lodi na jižní stěně u svazku žeber vedle vchodového portálu. Na sakristii se také nachází tesaný alianční znak Valdštejnů s letopočtem 1545.

V létech 1871 až 1873 dostal kostel podobu, kterou známe dnes – loď byla zvětšena a na západním průčelí vznikla nová hranolová věž. Nejrozsáhlejší moderní renovace se uskutečnila mezi roky 2003 a 2010, kdy absolvoval chrám úplnou generální rekonstrukci. Obnova probíhala ve dvou etapách: nejprve byla restabilizována střecha, fasáda a vnější prvky jako dveře, schody, vitráže a mříže; v druhé etapě následovalo restaurování oltářů, kostelních lavic, kazatelny, varhan a veškeré výmalby. Vedením prací pověřil architekt Břetislav Kafka se společností Ateliéry pro práce chrámové. Za tento architektonický počin udělil pražský arcibiskup Dominik Duka cenu Opera Historica, kterou v roce 2019 převzali z rukou litoměřického biskupa Jana Baxanta jak liberecký arciděkan Radek Jurnečka, tak i sám architekt Břetislav Kafka.

Stavebně se jedná o síňové dvoulodí rozdělené čtyřmi válcovými pilíři na širší jižní loď a užší severní loď. Obě lodě jsou sklenuty žebrovými křížovými klenbami, které vybíhají bez viditelných podpěr. Na jižní lodi, mezi okny, je vytesán letopočet 1551. Presbytář s polygonálně uzavřeným závěrem obsahuje jednu pole žebrové křížové klenby, kterou doplňuje parsčité žebří propletené reliéfními deskami s polychromií představujícími portréty. Triumfální oblouk je hrotitý. Kostel má obdélnou sakristii na severním boku a severní předsíň; kolem stavby se rozprostírají opěráky.

Vybavení kostela pochází z 16. až 19. století. Hlavní oltář je barokní, portálový se sloupky a akantovými křídly z počátku 18. století; nese obrazy svatého Jakuba a svaté Kateřiny od L. F. Bernarda z roku 1872. Dva boční oltáře jsou barokní, sloupové, dvoupatrové a obtočené rozvilinami, pocházejí z konce 17. století. Levý oltář nese obraz svaté Barbory od L. F. Bernarda z roku 1879; na pravém stojí socha svatého Kryštofa. Renesanční kazatelna, kterou později upravili v raném baroku, je vyzdobena reliéfy emblémů čtyř evangelistů a sochou Dobrého pastýře. Ve věži se dochoval zvon svaté Barbory, údajně ulitý roku 1566, se českými nápisy na kapitálu od mistra Petra z Mladé Boleslavi. Stejně tak se zde zachoval sanktusový zvon s nerozluštěným gotickým nápisem, který vědci pokládají za nejstarší zvon v celém Pojizeří a datují jej do 14. století. Kostele také obsahuje dřevěný pozdně gotický krucifix z počátku 16. století.

Kostel svatého Jakuba Staršího představuje fascinující příklad vrstvení architektonických stylů a péče, s níž se o něj pečuje. Chrám zůstává důležitým náboženským a kulturním centrem místní komunity.