Kostelu svatého Jakuba Staršího ve Světci přísluší řada superlativů – je to stavba, která v sobě nese prakticky všechny hlavní etapy českého stavitelství. Pochází zhruba z roku 1200 a leží jako jižní součást zámeckého areálu ve Světci. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.

Nejstarší podobu kostela formovala paní Vratislava, vdova po Kojatovi, zakladateli rodu Hrabišiců. Ta stavbu výrazně rozšířila už v druhé čtvrtině 13. století. Klíčový moment v dějinách chrámu přišel v roce 1420, kdy husité zničili přilehlý klášter Ochránkyň božího hrobu (řeholní kanovnice řádu sv. Hrobu), který zde existoval od roku 1227. Kostel sv. Jakuba Staršího, který byl původně součástí klášterního komplexu, se pak přeměnil v běžný farní kostel. Po roce 1467 doznał významné přestavby a postupných úprav. Rozhodující vliv měla barokizace v roce 1731, která dodala stavbě dnešní kouzlo.

Architektonicky jde o trojlodní baziliku s polygonálním presbytářem opatřeným opěráky. Původní románské věže se zachovaly jako součást západní části kostela. Dnešní stavba si také ponechala trojlodní rozvinutí a obdélný půdorys. Vnitřek je rozčleněn do několika kompartimentů – presbytář je pokryt křížovou žebrovou klenbou na barokních konzolách, jižní boční loď valenou klenbou s lunetami. Nejcennější částí je nejzápadnější část hlavní lodi s pozdně gotickou síťovou klenbou se štukovými prvky ze 14. stověku. Přes jednu z oratoří na severní straně lze projít přímo do budovy zámku. Průčelí je členit pilastry a architektonicky završeno štítem.

Výzdoba kostela odráží období jeho přestaveb. Oltáře a kazatelna jsou barokní z doby obnovy v 18. století. Na Madonnině oltáři se nachází deskový obraz Madony ze 16. století. Stěny loďí zdobí sošky sv. Šebestiána a sv. Jakuba Většího z poloviny 18. století a barokní dřevěná soška Krista Trpitele. Na pilířích hlavní lodi jsou obrazy svatých – Valentina, Isidora, Vavřince, Barbory, Kateřiny a Archanděla Michaela z 18. století, doplněné o obraz Krista s anděly od J. Preisse z Teplic z roku 1861.

Zvony, které v kostele zůstávají, vypravují o dalších vrstvách historie. Nejstarší je zvon z roku 1549 od zvonaře Stanislava uložený v jižní věži. V severní věži se nacházejí zbytky středověkých zvonů – jeden vyrobil Hanuš Konvář v roce 1489 (nyní údajně zavěšen v klášterním kostele v Oseku), další pocházejí od Jana Baltazara Crommela a od Tomáše z Prahy z roku 1507.

Kostel stojí za návštěvu především pro ty, které zajímá vrstvené dějiny české kultury či architektonické řemeslo. Není to soupis pouhých dekorací, ale žijící svědectví průběhu věků.