Kostel svatého Josefa je farním chrámem v malé vsi Štítná nad Vláří, položené čtyři kilometry jihozápadně od okresního města Brumova-Bylnice. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka a představuje cenný svědek české farské historie osmnáctého a devatenáctého století.

Příběh kostela začíná reorganizací místní duchovní správy. Mezi léty 1784 a 1787 byla postavena novostavba sloužící nově zřízenému lokálnímu kaplanství, které vzniklo po vyčlenění vesnic Jestřabí, Popova a Štítné nad Vláří spolu s blízkými osadami z původní brumovské farnosti. Kostel byl postaven na okraji obce v blízkosti Zelenského potoka, přestože původní plány počítaly s umístěním o několik kilometrů západněji. Nový chrám se vybavil mobiliářem ze zrušeného kostela sv. Rocha v Jarošově u Uherského Hradiště. Prvním lokálním knězem se stal Alexius Čermák, bývalý františkánský řeholník, jehož působení trvalo od roku 1787 do roku 1808. Pod jeho vedením byla dokončena stavba samotného kostela, lokalie a místní školy. Důležitý milník přišel v polovině devatenáctého století – dne 13. září 1856 byla farnost povýšena na samostatnou s prvním farářem Františkem Kočířem.

Během následujících desetiletí se kostel postupně obohacoval. V roce 1895 byla zrestaurována hlavní oltář, místnímu baroknímu obrazu smrti sv. Josefa nahradila plastika gmündského sochaře Josepha Unsterberga. O dva roky později (1897) získal chrám nové varhany z dílny varhanáře Karla Neusera z Nového Jičína. Boční oltář zasvěcený sv. Anně pocházel z roku 1874. Dvacáté století přineslo vážné zkoušky: během obou světových válek byly pro vojenské účely rekvírovány zvony a kovové varhanní píšťaly. Nové zvony pocházejí z roku 1956 – svon sv. Josefa, zvon Panny Marie a zvon sv. Václava. Nejstarším zvonům se zachoval umíráček z roku 1682, jediný, který rekvizice přežil. Varhanní píšťaly byly v roce 1927 znovu vyrobeny varhanárem Janem Tučkem z Kutné Hory. V roce 1941 nahradila původní šindelovou střechu krytina z pálených tašek. Poslední rozsáhlá renovace proběhla v letech 1986 až 1987 za faráře Štěpána Hrdiny, kdy byly opraveny fasády, okapy, střechy a pořízeny nové věžní hodiny.

Stavba představuje typický příklad moravské klasicistní architektury. Jednoloďový chrám má odsazený presbytář s půlkruhovým zakončením a průčelní hranolovitou věž s hodinovým ciferníkem zakončenou baňou. Délka budovy činí 38 metrů, šířka 12,3 metru a výška 14,5 metru. Fasády jsou hladké, členěné pouze podmazávkou v přízemí a fabionovou římsou v horní části. Interiér dominuje vyřezávaná kazatelna a boční oltář zasvěcený Panně Marii Růžencové. Podstatnou součástí vybavení je sedm chrániček soch svatých – sv. Karel Boromejský, sv. Pavel z Théb, sv. Řehoř I., sv. Šebestián, sv. Jan Nepomucký, sv. Roch a sv. Růžena Limská. Doplňuje je terakotová křížová cesta z roku 1938. Na severu kostela se rozprostírá hřbitov s moderní obřadní síní.

Návštěva tohoto skromného chrámu přináší vhled do struktury české venkovské farnosti a tradice, která zde trvá více než dvěstě let. Harmonie jeho klasicistní stavby v malebné krajině Moravských Beskyd činí návštěvu vzácným setkáním s češtinou kulturního dědictví.